neděle 26. února 2017

Proč bloguju

Bude to deset let, kdy jsem se na blogu ukázala poprvé. Pravda, můj první blog dlouho nevydržel. Ten druhý jsem psala šest let, ale můj třetí blog měl životnost jen několik měsíců. Uplynuly tři roky a já si založila blog znovu, tento blog. Jeden by řekl, že po třech stránkách zanechaných ladem a po třech letech bez jediného článku na blog už mě to pustí. Opak je pravdou. Někdy se ptám sama sebe, co mě na blogování přitahuje i po tolika letech.


Blogy jsou nekonečným světem inspirace. Každý bloger se věnuje něčemu jinému, ale když si najdete ty, kteří vás svými články osloví, je pak už poměrně snadné tuto síť dál rozšiřovat a dozvídat se nové a nové věci o věcech, které vás zajímají. Já mám ráda články o osobním rozvoji, o knihách, pozitivním myšlení, minimalismu, ale také se ráda podívám na fotografie interiérů v jednoduchém severském stylu. Nacházím na blozích lidi podobného ladění a smýšlení, jako mám já, ale nacházím také lidi, kteří jsou už teď tam, kam bych jednou mohla dojít.

Psaní článků je na celém blogování ta nejsamozřejmější věc. Jde to i bez čtenářů. Kamarádka má blog, kam nemají čtenáři přístup, protože je pro ni důležitější články zkrátka psát a mít je pohromadě. Já dřív psala zejména povídky a toužila jsem po zpětné vazbě, která však nepřicházela v takové míře, jak bych si přála. Časem jsem se ale naučila, že čtenáři nemusí být to nejdůležitější. Někdy stačí ke skvělému pocitu pouhé zformování a uveřejnění článku. Poslední dobou oceňuji psaní článků na blog hlavně proto, že touto formou můžu posílat svoje myšlenky dál. Věřím, že se dostanou k tomu, kdo je bude potřebovat. Líbí se mi představa, že stejně jako já hledám inspiraci na jiných blozích, někdo může najít inspiraci právě u mě. Přispívání na blog mi také pomáhá udržovat si a znovu nacházet "můj hlas", kterým promlouvám, když píšu.

Důležitou a mnou ze začátku dost opomíjenou součástí blogování je navštěvování a komentování ostatních blogů. Praxe mě naučila, že reakce na články nepřichází z postů na facebooku, ale nejčastěji díky komentování dalších blogů. Skutečného, upřímného a oceňujícího komentování. Když mě článek zaujme, vždycky se snažím zanechat smysluplný komentář, protože vím, že autor to ocení. Má to ale i další účinek. Psaní milých komentářů ve mně povzbuzuje pozitivní myšlení.

A jak jste na tom s motivací k blogování vy?



14 komentářů:

  1. A právě toto je ten případ, článek mě zaujal a já nemůžu nenechat komentář. :) Já bloguju cca 8, možná už i 9 let, ale prvních pár let bylo opravdu vtipných. Mně na se na blogování líbí, že se můžu vypsat kdykoli mám potřebu a počet komentářů nebo sledujících už neřešim. Pravidelně procházím články, které se mě nějakým způsobem dotýkají nebo mě "jen" inspirují, ale narozdíl od jiných blogerů většinou na komentář nemám naládu a radši si přečtu další článek. Dnešek je asi výjimkou. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za komentář, obzvlášť jestli je běžné nepíšeš :) Vtipné začátky - tak to dobře, znám, můj první blog byl hrozná snůška obrázků a psaní o ničem, ale člověk se pořád učí a o tom to je.

      Vymazat
  2. Deset let ještě nebloguji, ale devět a půl ano... a to je skoro to samé, že? Celou dobu jsem prakticky na jednom blogu. Pravda, v lednu jsem přešla z blog.cz na blogera, ale jako změnu blogu to nevnímám - zůstala mi adresa, odkazuji z jednoho blogu na druhý apod. Nepálila jsem mosty, jako to dělají jiní blogeři, ani jsem neměla nějakou pauzu nebo tak...

    S tím, co píšeš, máš naprostou pravdu. Jistou důležitost sice čtenáři mají, ale mnohem důležitější je samotný proces psaní. :D Vlastně tak nějak vše, co mě napadne, formuluji v hlavě formou článku... :D Bez blogu bych to už nebyla já.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Téměr deset let na jednom blogu pod stejnou identitou, tak to klobouk dolů :) Mrzelo mě, když jsem za sebou nechávala blogy a vytvářela nové, ale s jejich názvy a koncepcemi jsem po určité době už nechtěla pokračovat, "vyrostla jsem z nich".

      Vymazat
  3. Já měla blogů několik. Začínala jsem jako puberťačka s blogem o zvířatech, psala jsem ho s kamarádkou. Jenže blog neměl dlouhého trvání, protože jsme měli každá úplně jinou představu o obsahu - já chtěla psát odborné články, kamarádka chtěla spíše zábavu. Proto jsme si každá založily blog vlastní a poté se podporovali, což bylo mnohem lepší :). Dnes mám blog úplně o něčem jiném a z úplně jiného důvodu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je vždycky riziko, když je autorů víc, ale dobře že jste to takhle zvládly :) Přeskakování z blogu na blog dobře znám, člověk se vyvíjí a blogy s ním.

      Vymazat
  4. Také mě blogování baví hlavně protože ráda píšu a fotím a skrze blog se dá prostě skvěle seberealizovat. A je skvělé mít svou práci pohromadě na jednom místě a moci se kdykoliv podívat na cestu, kterou jsem už urazila. :) My blogerky bychom určitě měly držet při sobě a podporovat navzájem svou tvorbu. Protože přesně o tom blogování je, sdílet, inspirovat a podporovat se! :)

    OdpovědětVymazat
  5. Hrozně to utíká, viď? Já bloguju už 11 let.. takže půlku života :)

    OdpovědětVymazat
  6. Jý vystřídala těch blogů mnohem víc, vždy jsem totiž zakládala blog, aniž bych pořádně měla vizi, o čem to bude. Jasně, fotky a tak, ale to nestačí. Teď tu vizi mám a konečně mám pocit, že mě to vážně baví a že u toho vydržím :)

    OdpovědětVymazat
  7. To je dobře, že jsi to nevzdala.
    Já taky založila blog před mnoha lety, ten jsem jen udržovala, pak psala denně, nyní jednou za týden. Myslím, že je to dobré pro mne i pro ty okolo, co ke mně stále (snad rádi) chodí.

    OdpovědětVymazat
  8. Já bloguji 9 let, ale s velkými přestávkami a teď už na úplně jiné adrese, baví mě ten pocit napsat článek, moci si ho po sobě přečíst, podívat se po čase, jak jsem některé věci vnímala a samozřejmě potěší, když si ho také někdo přečte :) jinak se mi líbí název tvého blogu, jsem také introvert :D

    OdpovědětVymazat
  9. svůj úplně první blog jsem založila asi před 12-ti lety a prošla jsem opravdu velkým bloggerským vývojem, což jde ruku v ruce s vývojem osobnosti a člověka jako takovýho. byla období, kdy jsem byla z nějakýho důvodu neaktivní, maximálně ale rok. blogů jsem měla mnoho a nestále mám problém s tím, abych zůstala u jednoho jedinýho a nezakládala nový. protože přece jenom se vyvíjím stále a můj perfekcionismus mi nedovoluje mít na jednom blogu články naprosto odlišnejch stylů a témat.
    nicméně blog píšu proto, že miluju psaní. a je mi jedno, že mě nikdo nečte a o mým blogu ví asi dva lidi.

    OdpovědětVymazat