středa 5. července 2017

Haruki Murakami: Spisovatel jako povolání (recenze)

Koupě téhle růžové knížky od Murakamiho byla v mém podání docela spontánní akce. Když jsem ji držela v knihkupectví v ruce, nemohla jsem ji tam nechat. Přiznávám, že mé očekávání bylo do jisté míry ovlivněno jinou růžovou knihou na podobné téma, a to knihou Velké kouzlo od Elizabeth Gilbertové. Od Murakamiho jsem už četla několik románu, ale ještě žádné eseje, nic osobnějšího, tak jsem byla zvědavá. Po úspěšně složených státnicích, jak jsem informovala na facebooku Introvertního světa, se vracím k žánru recenze.

Haruki Murakami: Spisovatel jako povolání

Haruki Murakami píše už přes třicet let a za tu dobu se stal tím, čemu se v knižním marketingu říká značka. Když čtete jeho knihy, čtete Murakamiho. Zasvěcenci, a že jich není málo, ví, o koho se jedná. Murakami si nejprve v osmdesátých letech vybudoval silnou čtenářskou základnu v rodném Japonsku a nejbližších státech, úspěch ale postupně slavil i v USA a Evropě. V České republice vydává jeho díla nakladatelství Odeon. Haruki Murakami je znám tím, že si nepotrpí na poskytování rozhovorů a nerad veřejně mluví o svých dílech. Přesto jsme se v letošním roce dočkali  knihy esejů nebo také neproslovených přednášek Spisovatel jako povolání, která prozrazuje mnohé z dlouhé dráhy Murakamiho jako spisovatele, zároveň si ale můžeme být jisti, že co autor chce, aby zůstalo skryto, skryto zůstane.

Kniha upoutá dva typy lidí. Ty, kteří mají literární ambice, hltají vše s tématikou psaní a doufají, že jim to dodá potřebné know-how pro jejich vlastní dráhu. A ty, kteří čtou Murakamiho, už ví, co očekávat, a těší se na další zážitek servírovaný tímto autorem. Pokud se kniha dostane do rukou člověka, který zapadá do obou kategorií, bude nadmíru spokojen. Při splnění jen jedné, nebo snad žádné z podmínek, se ovšem může stát, že čtenář najde v knize místa, která bude chtít přeskočit a celkový dojem z četby nebude valný.

Z jedenácti esejů je s velkou dávkou shovívavosti sedm věnováno převážně samotnému psaní. Murakami v nich nechává čtenáře nahlédnout do své hlavy a do svého osobního prostoru a vysvětluje, jak přichází k námětům na příběhy, jak tvoří postavy nebo kolikrát dílo od základu přepíše, než ho vůbec předá do rukou nakladatele. I do těchto částí textu ale proniká to, co tvoří další čtyři eseje, tedy stručně řečeno názory autora a jeho vytrvalé putování literárním světem.  Murakami už od začátku varuje, že jeho texty jsou značně egoistické, a v knize se mnohokrát ohrazuje tím, že se jedná pouze o jeho názor. Ten je v díle přímo všudypřítomný. Čtenář se dozví, co si Murakami myslí o literárních cenách a literární kritice, o školním systému či jaderném průmyslu v Japonsku. Aby se pak autor z těchto odboček vymotal, uzavře kapitolu větou: "Takové myšlenky se mi jako spisovateli honí hlavou." a rázem se ocitne zpět u psaní. Proto může být pro lidi, kteří nemají s Murakamim zkušenosti, obtížné si knihu užít.

Pokud však čtenář přistoupí k textu s jistým nadhledem, nebo dokonce s tím, že si jde přečíst "něco dalšího od Murakamiho", může ho Spisovatel jako povolání v mnoha směrech obohatit. Murakami jde totiž v popisu svého řemesla do šířky. Dle očekávání popisuje, co zahrnuje práce na rukopisu, a spíše než jako rady začínajícím autorům koncipuje eseje jako přednášky o tom, jak to dělá on. Nezůstává však jen u toho, nýbrž zdůrazňuje i roli ostatních lidí a okolností na tvorbu, vydání a přijetí knihy. Protože kde by byl Murakami bez svých překladatelů, nakladatelů, a především bez svých čtenářů? Povolání spisovatele vyžaduje podle Murakamiho neustálé posouvání vlastních možností tvorby a také fyzickou aktivitu, protože génius každého autora je přece jen zcela závislý na smrtelné schránce, již obývá.

Je těžké hodnotit eseje bez hodnocení autora, navíc takového, který z nich svým stylem a pevnými názory téměř živě vystupuje. Murakami má jistě co říct i nad rámec tématu, a tak od něj mnohdy odbočí. Všechny hlavní i vedlejší myšlenky však mají logickou stavbu, jejich proud plyne v jednotlivých esejích příjemně a autor je prokládá vhodnými příběhy z osobního života a vlastními názory, i když místy zbytečně rozvleklými. Věřím, že se žánr eseje díky této knize dostane do povědomí mnoha čtenářů, kteří se s ním dosud nesetkali.

Přehled
Název: Spisovatel jako povolání
Autor: Haruki Murakami
Překlad: Tomáš Jurkovič
Nakladatelství: Odeon
Rok vydání: 2017
Počet stran: 242

Jak se vám recenze líbila? Četli jste Spisovatel jako povolání? Co vy a Murakami?

4 komentáře:

  1. Murakami je jeden z mála spisovatelů, kterého sbírám. Jako první jsem měla tu příležitost si přečíst Kavku na pobřeží a považuji to také za jeho nejlepší knihu.

    OdpovědětVymazat
  2. První knížku od Murakamiho jsem četla asi více než před třemi lety, bylo to Norské dřevo, které jsem měla zapsané ve svém literárním seznamu k maturitě. Svět Tórua Watanabeho mě tenkrát naprosto pohltil, okouzlil a já jsem věděla, že tohle nebude určitě poslední dílo, které si od HM přečtu. Zatím jich mám přelouskaných šest, s Kronikou ptáčka na klíček jsem trávila loňský začátek srpna, a letošní léto bych to viděla aspoň na nějakou sbírku povídek, ale po přečtení recenze dám možná raději přednost Spisovateli;).

    OdpovědětVymazat
  3. Já mám Murakamiho moc ráda - nejvíc asi Norské dřevo a Na jih od hranic, na západ od slunce. Četla jsem i pár jiných knížek, Spánek, Po otřesech, Muži, kteří nemají ženy. Docela bych si ráda přečetla i tuhle knížku, když se k ní někdy dostanu. :)

    Pěkná recenze. :)

    (Jak tak čtu komentáře, nejsem jediná, koho Norské dřevo uchvátilo a zavedlo k tomuhle spisovateli. :))

    OdpovědětVymazat