středa 17. srpna 2016

Introverti jsou taky lidi

zdroj: www.weheartit.com
Introverze či extraverze jsou vlastnosti, se kterými se rodíme, souvisí s naším temperamentem. Ačkoliv se jedná o antonyma, neznamená to, že jedna z vlastností je dobrá a druhá špatná, jako například ve dvojicích hodný - zlý, štědrý - lakomý, atd. Přesto ve společnosti vnímám nerovnováhu v pohledech na tuto dvojici vlastností. Introverti jsou tiší, neprůbojní, radši sedí doma, jsou prostě divní. Alespoň takhle mi to dává okolí najevo.

Kolikrát jsem slyšela "choď víc mezi lidi", "musíš se víc projevovat", "žiješ jenom v knížkách". Být společenský, chodit do hospody s bandou lidí, účastnit se hromadných akcí, to je normální. Být extrovert je normální a nikdo vám neřekne "no jo, ty jsi extrovert", jako by na tom bylo něco špatně.

Předem je ještě třeba říct jednu věc, a to, že většina lidí se nedá jednoznačně zaškatulkovat tam či tam, skoro každý jsme kombinací obojího, ale vnitřně přece jen cítíme, kam nás to táhne víc, jaký způsob odpočinku, navazování přátelství či prožívání je nám bližší, jestli mluvíme víc navenek, nebo ve své hlavě.

O introvertech se píšou knihy a články (ano, i tento), jako bychom potřebovali rady, jak s touhle vlastností žít. Když zadám do vyhledávače v databázi knihovny heslo "introvert", jako výsledek se mi zobrazí šest knih. Když zkusím vyhledat heslo "extrovert", najdu jen jeden článek. Je to poněkud nefér, nemyslíte? Některé z těch knih o introverzi jsem četla a jsou zajímavé, ale nic to nemění na faktu, že introverze je předkládána jako něco, s čím se člověk musí naučit zacházet, aby v životě uspěl, protože to není to správné. Není se pak ani čemu divit, že se introverti potýkají s nízkým sebevědomím, když se snaží vyhovět nárokům svého extrovertního okolí.

zdroj: www.weheartit.com
Takže, drazí extroverti, introverti jsou taky lidi! Moji milí introverti, nejste divní nebo špatní, jste skvělí! Jsem ráda, že jsem introvert, a myslím si, že jako introvert můžu být i mnohem šťastnější, protože:

1. Introvertům stačí k pocitu štěstí mnohem menší podněty než extrovertům. S dobrou knihou, čajem a teplými ponožkami jsem v ráji. To znamená, že štěstí je pro introverty dosažitelnější, dokážou jej nacházet v maličkostech.

2.  Introverti nejdřív přemýšlí, až potom mluví. Nestane se tedy, že pourážím všechny svoje kamarády, protože nevážím slova, a pak se budu složitě omlouvat, a třeba si už nikdy nezískám jejich plnou důvěru.

zdroj: www.weheartit.com
3. Introverti navazují ne příliš početná, ale zato hlubší přátelství než extroverti. Takže sice nebudu u piva obklopená hlučnou partou, ale budu mít vždy pár opravdových kamarádek, které mě znají a můžu si s nimi o čemkoliv promluvit.


Je toho mnohem víc, co mám k tématu introverze říct, a tak to tímhle článkem nekončí. Pokud jste se dočetli až sem, děkuji za pozornost a prosím extroverti, netlačte na introverty, a introverti, nedejte se a buďte sami sebou.
R.

14 komentářů:

  1. Introverti jsou taky lidi. Jsou, a jsou to ti nejlepší lidi, co znám. Protože vím, jak moc jsi trpěla při hledání vhodného názvu blogu, tak tě chci pochválit. Ty obrázky vyšly skvěle. První článek má rozhodně co říct a nemůžu se dočkat, až si přečtu další...
    Nakonec jsem si při čtení vzpomněla na svoje děství strávené pod stolem s knihou v ruce. Díky...

    OdpovědětVymazat
  2. Nebo existuje třetí skupina lidí jako jsem já. Ať už je to tím, že jsem blíženec (o kterých se říká, že mají dvě duše v jednom těle), nebo jsem třeba nějak nenapravitelně narušená (?), tak jsem zjevně od obojího trochu. Jsou dny, kdy se nemůžu nabažit lidské společnosti a čím větší rozruch kolem, tak tím líp se cítím. Vyprávím, směju se, jsem středem pozornosti a zářím. A jsou dny, kdy si opravdu zalezu s knihou a nechci, aby na mě kdokoli mluvil a užívám si, že jsem sama. Nebo jdu sama na procházku a jen tak bloumám. A to mi pak povídej o tom, jak je to těžké (a obzvlášť pro lidi kolem mě).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Karin, právě proto jsem tam vsunula tu větičku, že se lidi nedají jednoznačně zaškatulkovat a jsou většinou kombinací obojího, i když k jedné ze stran nás to táhne o něco víc. Taky mívám dny, kdy vyhledávám společnost, a dny, kdy chci být sama. Ale s blíženci je to asi ještě komplikovanější, na tom něco bude, pár takových znám :)

      Vymazat
    2. Karin, myslím, že to bude spíš tím, že máš v sobě podobně velkou část introverta i extroverta. Jsem blíženec a skoro totální introvert a můj švagr je také více introvertní a zároveň blíženec :).

      Vymazat
  3. Já jsem introvert a většinu života mi to okolí dávalo slušně sežrat. Ale já se sebou byla vždy hrozně spokojená a taky jsem měla pocit, že štěstí introvertů je vždycky dosažitelnější :). Mám ráda kým jsem a konečně jsem se dostala do stádia, kdy se s tím lidé smířili a nemají na mě řeči – a za to jsem hrozně šťastná! :)

    www.fellienm.com

    OdpovědětVymazat
  4. Škoda, že společnosti vyvíjí takový strašný tlak, že štěstí je přece mezi lidmi a apod. Takže je pro mě nejjednodušší nechat ostatní ať si říkají a já si myslím svoje...

    OdpovědětVymazat
  5. Člověk je tvor společenský, ne samotář, z toho tak nějak plyne ten postoj k tomu, že introverství je něco špatného. Myslím, že je to velmi individuální. Já jako jedináček mám ráda čas pro sebe a umím si ho užít, ale stejně tak mě baví čas mezi lidmi. Je to každého věc, co člověka nebaví (ať už sedět sám doma nebo pořád v hospodě), to by neměl dělat :)

    OdpovědětVymazat
  6. Hlásim sa do skupiny introvertov... občas to mám ťažké, každý hovorí prekonaj svoje hranice a všetky tie veci, ktorými ma akože chcú povzbudiť, ale ja to proste nechcem... Ja mám rada svoju introvertnú povahu ;) Mám sa rada taká, aká som.

    Daniela

    OdpovědětVymazat
  7. Hezký článek. Já jsem přesně ten člověk, který nepatří ani do jedné skupiny. Jednou jsem totální extrovert, jindy introvert. Necítím, že by mě to k některé skupině táhlo víc. Všechno záleží od nálady. Ráda chodím mezi lidi, ale také ráda zalezu do postele s knížkou. U každého člověka je to jiné a rozhodně ani na jednom není nic špatného. Pokud to nejde do extrému, samozřejmě.

    OdpovědětVymazat
  8. Moc děkuji za tento článek, přesně něco takového svět potřebuje slyšet. Taky jsem introvert (co se teda nutí chodit mezi lidi, ale prostě ho to nebaví, nenalézá v tom moc smysl, štěstí...)
    Děkuji za článek.

    OdpovědětVymazat
  9. Hezky napsané, můj pocit je takový, že větší část společnosti inklinuje k extrovertnímu chování a proto to máme mi introverti ve společnosti "těžší". Ale na druhou stranu to znamená, že jsme vzácnější ;).
    FitBlogies

    OdpovědětVymazat
  10. Nesouhlasím s tvou kámoškou, myslím, že mé extrovertní já mi způsobuje jen samé problémy :D Vykecám na sebe první poslední i úplně cizím lidem, zcela souhlasím s tím, že štěstí dosahuju fakt těžce a prakticky pořád chci víc a líp a jinak a jsem děsně nespokojená :D Takže já introvertům nepokrytě závidím :)

    OdpovědětVymazat
  11. Radko, krásné, pravdivé, autentické. Taky jsem introvert pro introverty píšící a jsem ráda, že jsem zavítala na tvé stránky. Podle mě je to totiž téma v dnešním světě, který fandí extrovertům, hodně důležité. Bylo mi ctí a děkuji, ať se ti daří! Míša

    OdpovědětVymazat