středa 23. listopadu 2016

Kamera versus introvert

Zkušenost, kterou chci popsat v tomto článku, se netýká asi výhradně jen introvertů (nejspíš se ani některých introvertů netýká), ale spíš trémistů. Jsem introvert i trémista. Pokud jde o vystupování před lidmi, pohovory, první rande, prakticky cokoliv, kde nejsem obklopena důvěrně známými lidmi, mám trému. O to horší to ale je, když na mě namíříte kameru. Za kamerou může klidně stát moje kamarádka, stejně budu mít trému. Že se při natáčení děje něco, co by se dít nemělo, většinou už poznám na svém hlase, ale to se dá jakž takž ovládnout. Horší potom je, co uvidím na výsledném videu.

zdroj: weheartit.com

V rámci jednoho zatím nejmenovaného projektu, který odtajním teprve, až bude vše jisté, jsem musela natočit video o sobě. Natáčení samo o sobě neprobíhalo nijak špatně nebo komplikovaně, ani to nebylo stresující, jenže pak jsem zhodnotila výsledek a zjistila jsem, že
a) mé šedé tričko naprosto splývá se zdí a závěsy za mnou a já vypadám ještě bledší než obvykle,
b) mluvím naprosto nepřirozeně a neusmívám se tak, jak jsem si myslela, že se usmívám, spíš mám celkem zombie výraz,
c) hýbu jenom polovinou obličeje.


Nikdy dřív jsem si toho nevšimla, ale tohle vysvětluje veškerou mou strnulost při pokusech natočit solidní stand-up do reportáže pro Českou televizi, když jsem tam byla na praxi. Ono nevypadá nejlíp, když se usmíváte jen jedním koutkem, zatímco druhý sebou nanejvýš lehce cuká.

Jak to dopadlo?
Videa jsem samozřejmě musela přetočit. Točila jsem se sama na webkameru, takže jsem se mohla pokoušet o nepřirozeně veselý tón, který ale na videu působí celkem věrohodně, a povedlo se mi alespoň ze začátku natáčení rozhýbat i druhý koutek úst.

Jestli jste trémisté, nevěšte hlavu, nejste v tom sami. Odborníci radí jediné - trénovat. Točte se jen tak, nebojte se být pro někoho objektem objektivu a tréma časem opadne.


Ačkoliv jsem se teď zabývala hlavně svým vlastním životem a dlouho nepřidala článek ani nic kloudného na facebook, návštěvnost stále nespadla na nulu. Jste skvělí, děkuju! R.

5 komentářů:

  1. Já jednou šla do projektu, kdy jsem musela spolu s 5 kamarády mluvit před spouuuusty lidmi.... 5x... K tomu tréma jak sviňa ,že jo :D

    OdpovědětVymazat
  2. Aj ja som hanblivý introvert a priznám sa, že zatiaľ som nemala šancu ísť pred kameru... no dopadlo by to asi podobne.

    Zvláštne dievča

    OdpovědětVymazat
  3. Já jsem často nervózní i při hloupém focení, a ačkoliv by se mi práce reportérky možná i zamlouvala, určitě by mě to natáčení do kamery stálo (hlavně ze začátku) spoustu sil, abych se vůbec byla schopná tvářit alespoň trochu přijatelně:D, ale jistě se to dá vypilovat. Do budoucna tedy přeji méně stresu před objektivem! ;)

    OdpovědětVymazat
  4. Já jsem spíš extrovert a trému mám často taky ;-) nic si z toho nedělej. Já měla trému, i když mě jen fotil kamarád v ateliéru.

    OdpovědětVymazat
  5. S trémou je třeba se poprat. Nejvíc pomáhá "vhodit do vody", tedy prožít si situace, kterých se nejvíc bojím.

    OdpovědětVymazat