pondělí 10. dubna 2017

Méně je více: Den 1–10

Dnes před vámi odkrývám novou část své osobnosti, tu minimalistickou, nebo alespoň minimalismem fascinovanou a snažící se o něj. A protože všechno jde líp, když na to nejste sami, zapojila jsem se 30denní výzvy Méně je více aneb zbavme se toho společně. Jak jsem předesílala na facebookové stránce Introvertního světa, cílem je každý den poslat pryč alespoň jednu věc. Na konci dubna tak zmizí 30 věcí navždy z našich životů, šatníků, poliček, pokojů, aut, počítačů, atd.

Dnes je 10. dubna a jsem v první třetině výzvy. To si zasluhuje článek. Chtěla bych se s vámi podělit jednak o to, čeho jsem se rozhodla vzdát, a jednak o pocity a myšlenky, které tyto kroky provázely.


Odmalička jsem byla vychovávána v tom, že nemůžu mít všechno, co chci. Nejsem typ, který hromadí věci a opravdu se mi nikdy nestalo, že bych na dně skříně našla nějaký kus oblečení, o kterém bych nevěděla, že ho mám. Přesto mi doma zůstávají věci, které by už měli jít, často ze sentimentálních důvodu, nebo protože jsem líná, protože "by se to ještě mohlo hodit" nebo protože "když dám ty rezervní kalhoty pryč, budu chodit jenom v jedněch". 

Myšlenka minimalismu si ke mně našla cestu koncem léta, zhruba v době, kdy jsem zakládala tento blog, a pročítala blogy jiných inspirativních lidí. Říkala jsem si, že by bylo skvělé mít opravdu jen to, co potřebuju, používám a miluju. V tom spočívá minimalismus, ne mít všechno bílé. Takže jsem několikrát vytřídila své oblečení, udělala si pořádek v dokumentech i kosmetice a rozhodla se nakupovat jen ty věci, o které opravdu stojím. A pak přišla výzva. Zbavit se dalších 30 věcí? Upřímně, trochu mě to děsí, protože nevím, kde po všech těch úklidech vezmu ve svém studentském pokoji dalších 30 zbytečností, ale tím spíš je to pro mě výzva.

Prvních deset vyřazených věcí je tady:


Den 1: Hnědé sako - krásné, elegantní, ale nesedí mi.
Den 2: Černé sako - nosila jsem ho dlouho a často, už nevypadá nejlíp.
Den 3: Černé pouzdrové šaty - svého času velmi oblíbené, ale už jsou mi malé.
Den 4: Zelená šála - byl to dárek, ale zelené už moc neholduju a mám jiné šály.
Den 5: Černá taška - ráda jsem jí nosívala v létě, je lehká, ale už nevypadá moc dobře, dá se vzít tak k vodě a to já často nechodím.
Den 6: Sponka - nosila jsem ji tak často jak ve vlasech, tak všude po kabelkách, až se jí odlámaly lístečky.
Den 7: Křivé nůžky z manikúry - nové jsem si pořídila už dávno, ale staré jsem nevyhodila, přišel jejich čas.
Den 8: Laky na nehty - zbavuju se čtyř, které jsou buď nekvalitní nebo se s nimi už asi rok nelakuju, zůstaly mi další čtyři.
Den 9: Náušnice - horní část zůstává, spodní část odchází, skoro je nenosím.
Den 10: Ponožky - děravé a několikrát zašívané jdou z domu.

Můžete mi věřit, že najít dalších 20 věcí nebude jednoduché, ale věřím, že to zvládnu a místo zbytečností zůstane dobrý pocit. Navíc v tom nejsem sama. A co vy, šli byste do takové výzvy taky?

4 komentáře:

  1. Pořád mám tendence pouklízet a hodně věcí vyhodit... ale většinou nevyhodím skoro nic. :(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chce to důslednost a upřímnost k sobě samé. Držím palce při dalších pokusech.

      Vymazat
  2. Jsi šikovná, že se tak hezky vzdala 10 věcí. Já bych taky mohla hodně vyhazovat, jde mi to pomalu, a docela těžko. Píšu o tom na svém blogu v rubrice Minimalismus.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lepší pomalu, než vůbec ne. Na tvůj blog se ráda podívám.

      Vymazat