čtvrtek 25. května 2017

Co mě naučila diplomová práce

Právě svádím závěrečný boj o titul. Když vše půjde dobře, na konci příštího měsíce získám magisterský titul z mediálních studií a žurnalistiky. Jenže do té doby se mám hodně co učit a nemyslím tím jen memorování údajů z dějin a teorie žurnalistiky. Diplomová práce je téměř hotová a já si uvědomuju, kolik mi toho dala. Přiznávám, snažím se tu na věci dívat z té lepší stránky a odhlédnout od spousty času a nervů, které ze mě vysála, ale to je notoricky známé. Pojďme se proto pro změnu podívat na to, co mě diplomová práce naučila a čeho se díky ní hodlám držet i v budoucnu.



Umění naslouchat

V rámci své diplomové práce provádím výzkum založený na rozhovorech. Než jsem tedy začala něco analyzovat a vyvozovat závěry, musela jsem sehnat dostatek respondentů a s každým strávit hodinu až dvě času a mluvit s nimi o zadaném tématu. Jak už jsem věděla z dřívější praxe v novinách, chtít současně dělat rozhovor a současně si zapisovat poznámky, je nesmysl. Nestíháte pořádně jedno, ani druhé. Zapnula jsem tedy diktafon a věnovala se jen člověku, s nímž jsem rozhovor dělala. Ale znáte to, v mysli introverta stále víří nějaké myšlenky, a když děláte takový rozhovor, probíráte si v hlavě, na co se ještě zeptat, k čemu se vrátit, pak jste myšlenkami u toho, v kolik že vám to jede autobus, a najednou zjistíte, že je ticho, měli byste položit otázku, ale nemáte tušení, o čem ten člověk právě mluvil.

Naučila jsem se, že pokud chci vést opravdu konstruktivní dialog, musím se na toho druhého plně soustředit a nenechat se rozptylovat nesouvisejícími myšlenkami. Uvědomila jsem si, že to nedělám až tak běžně, jak jsem si myslela. Soustředit se jen na to, co vám druhý říká a nesklouzávat v hlavě ke svým vlastním myšlenkám o něčem jiném, se pro mě ukázalo být něčím, na co musím pamatovat a cvičit to. Snažím se skutečně naslouchat i svým blízkým, když na mě mluví, a jsem pak schopná relevantněji reagovat. Lidi si všimnou, že jim nasloucháte, a dokážou to ocenit.

Vždycky je čas

Často mám pocit, že nemám na nic čas, a především ne na věci, které bych chtěla dělat. Pak ale přišel poslední semestr studia a s ním povinnost napsat diplomovou práci o minimálně 20 tisíci slovech (zhruba 60 normostran). Obyčejně "nemám čas" ani na psaní vlastních povídek, což je činnost, kterou miluju, a najednou jsem musela najít čas na psaní věci, která mi takové potěšení nepřináší. A najednou tu čas byl. Nebo spíš, on tu byl vždycky, ale z psaní diplomové práce jsem dokázala v potřebných chvílích udělat prioritu, odpustila jsem si jiné činnosti a radši psala. Večer už jsem byla unavená, ale aspoň chvíli jsem psala nebo si alespoň dělala výpisky z literatury. Prakticky celý víkend před odevzdáním hrubé verze jsem strávila u počítače a zvládla ze sebe vyloudit 7 tisíc slov. Měla jsem stavy, kdy to šlo samo, pak už jsem byla podrážděná, vadil mi sebemenší zvuk a nakonec jsem usnula, abych po probuzení pokračovala nanovo.

A pak jsem se nad tím zamyslela. Proč se takhle obětuji jen pro práci, kterou musím udělat? Proč nedělám totéž pro věc, kterou miluju? Už nějakou dobu chápu, že jenom talent nestačí, že aby byl člověk v něčem dobrý, musí hodně trénovat, hodně se té činnosti věnovat. Proč to tedy nedělám? A tak doufám, že se z této zkušenosti s diplomovou prací poučím a dokážu si po skončení školy leccos odepřít, přemoct lenost a věnovat víc času, který ve skutečnosti mám, psaní.

Jestli i vy jste nyní pod tlakem a prostě musíte dokončit něco, co váš příliš netěší, zkuste se na věc podívat z jiného úhlu a jistě najdete něco, čím daná věc může obohatit váš život.

Ráda bych sem vložila obrázek své diplomové práce, ale ještě není hotovo. Sledujte Introvertní svět na facebooku a budete mít novinky z první ruky.


5 komentářů:

  1. To mi připomíná moje pocity před maturitou :D jsem zvědavá, jak s tímhle budu válčit na vysoké :D

    OdpovědětVymazat
  2. Držím palce, jistě se zadaří!

    OdpovědětVymazat
  3. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  4. Ja zvyknem sebe ale aj iným vravievať, že čas máme všetci a ide len o priority. Ono, hovorí sa to ľahšie ako realizuje už v skutočnej realite - to si veľmi dobre uvedomujem, pretože niekedy s tým mám problémy aj ja. :) Ale je skvelé, aké poučenie (ak to tak môžem nazvať) alebo myšlienky či odkaz si si vzala z písania diplomovky. Možno práve to je jednou z tých najpozitívnejších vecí jej písania. Lebo vlastne všetko zlé je na niečo dobré.

    OdpovědětVymazat
  5. Jé, to je pěkný :) taky se na to vždycky snažím koukat z té lepší stránky :D A přeju moc štěstí v boji o titul! :)

    OdpovědětVymazat