neděle 9. prosince 2018

Adventní bilancování #2: Přečtené knihy za rok 2018

Pryč jsou časy vysoké školy, kdy jsem každý semestr četla 30 knih na zkoušku z literatury plus něco pro sebe, a tak jsem za rok měla na kontě zhruba 80 knih. Ale i když mě teď zaměstnává spousta jiných věcí, knihy jsou pro mě stále důležité a dám jich za rok alespoň tolik, aby to stačilo na maturitu.

Aktuálně mám za rok 2018 přečtených 21 knih a dvě rozečtené, celkem tedy 23 knih. Co do žánru převažovala sci-fi a fantasy, objevil se i magický realismus a horor. Přečetla jsem 16 románů, 4 sbírky povídek, 1 novelu, 1 knihu esejů a 1 memoár. Nebudu se o každé knize rozepisovat zvlášť, ale nabídnu vám malé shrnutí mé čtenářské zkušenosti a jejího vývoje za poslední rok.



neděle 2. prosince 2018

Adventní bilancování #1: Cesta k zero waste

Už jste ode mě několikrát slyšeli o minimalismu a myslím, že vzhled mého blogu také mluví sám za sebe. V roce 2018 jsem se však zaměřila spíš na trend zero waste. Zatímco minimalismus se mi daří v životě udržovat tak nějak přirozeně a pomáhá mi v tom i moje vychování, se snahou redukovat odpad je to pro mě o něco složitější.

Po absolvování několika přednášek na téma zero waste, zhlédnutí videa Natalie Pažické a všímání si nenasytnosti vlastního koše jsem si uvědomila, že redukování odpadu je velmi důležité pro budoucnost naší planety. A jelikož se jedná o proces, jehož úspěch opravdu záleží na každém jednotlivci, rozhodla jsem se začít na sobě pracovat.

Na začátku roku jsem měla představu, že za každý měsíc přidám alespoň jeden nový zvyk, který mi pomůže na cestě k zero waste. V současnosti vím, že nálepku zero waste si ještě dlouho nezasloužím, zůstaňme tedy u pojmu reducing waste. Jak se mi toto redukování odpadu v uplynulém roce dařilo, co jsem začala dělat jinak a kde ještě vidím mezery?




pátek 9. listopadu 2018

To nejlepší se stane nad šálkem čaje

Nepiju kávu a jsem pravověrný čajomil. Samozřejmě nic proti kávařům, jenže mně káva nedělá dobře, a navíc čaj má pro mě v životě velký význam.

Čaj je pomocník proti stresu a uklidňující prostředek. Dám si ho ráno, než začne den, abych si do něj pěkně ze startu vnesla povzbuzující vůni a horké pohlazení na jazyku. Šálek čaje mě také uvede do pohody ke konci dne, kdy konečně dojdu domů, aspoň na pár desítek minut hodím starosti za hlavu a obalím ruce kolem teplého hrnku.

Čaj je lék. První, po čem sáhnu, když cítím známky nachlazení, je čaj - zázvorový, šípkový, černý s citrónem, lipový či heřmánkový. Na osvěžení se skvěle hodí mátový.


čtvrtek 1. listopadu 2018

Nekonečný seznam úkolů jménem život

Poslední dobou stresuju z nedostatku času, ale pak si uvědomím, že to, co mě opravdu trápí, není nedostatek času. Času je pořád stejně. Stresuje mě neustále narůstající počet úkolů, které bych měla nebo chtěla udělat. Myšlenky na ně mi nekontrolovatelně víří hlavou, a i když jsem dnes udělala maximum, co jsem mohla, oproti tomu množství, co čeká na svou chvíli, se mi zdá, že jsem neudělala nic.

Jeden den z toho nedospěle nervuju a stěžuju si, další den pochopím, že takhle je to vlastně normální. Každý má svůj vlastní kolotoč myšlenek a úkolů. Celý náš život (a obzvlášť ten dospělý) bude už jen nekonečný seznam úkolů, který nás posouvá dál, a způsob, jak se z toho nezbláznit, je v našem postoji a v tom, jak si úkoly zorganizujeme.


středa 16. května 2018

Zamyšlení nad zaměřením blogu

Když jsem Introvertní svět zakládala, měla jsem radost z tak dokonale obecného názvu. Introvertní povahu mám vrozenou, to se nezmění, můžu si tedy na blog přidávat, co chci. Jenomže omyl. Jednou jsme si s jednou blogerkou navzájem ohodnotily blogy, a jednou z věcí, kterou slečna nadnesla, bylo nejasné téma blogu. Tento bod se udává jako nutný při zakládání blogu. Jestliže chcete psát blog, musíte vědět, o čem bude, jinak vznikne nepřehledný mišmaš, který ve výsledku nepřitáhne nikoho.



Pro někoho to může být snadné. Máte-li jednu velkou životní vášeň, kterou žijete, k níž máte poznatky, zážitky, fotky apod., pak máte i téma blogu. Jenže ruku na srdce, málokdo je tak jednoduchý. Každý člověk má spoustu zájmů, jeho osobnost se vyvíjí, životní situace proměňuje, a tak se snadno může stát, že se buď nemůžete jednoznačně rozhodnout, kterému tématu věnovat nejvíc prostoru, nebo začnete u jednoho tématu, ale časem chcete přesedlat na jiné. 

neděle 29. dubna 2018

Meagan Spoonerová: Na lovu (recenze)

Knižní blogy jsou touto knihou poseté a i já jsem se nechala zlákat podmanivou obálkou s příslibem pohádkového dobrodružství. Jaké bylo prožít známou pohádku v novém kabátu?

Zdroj: albatrosmedia.cz
Název: Na lovu
Autor: Meagan Spoonerová
Překlad: Zdeněk Uherčík
Nakladatel: CooBoo
Rok vydání: 2018
Počet stran: 328

Román Na lovu zpracovává látku populární pohádky Kráska a Zvíře a jeho vydání snad nemohlo být načasované lépe. Stále totiž v sobě máme nadšení po zhlédnutí úspěšné filmové adaptace od studia Walt Disney, zároveň však už jsme s odstupem času přístupní odklonu od původního znění příběhu.

Knihu americké autorky Meagan Spoonerové u nás letos vydalo nakladatelství CooBoo, kde již v předchozích letech vyšly dva ze tří dílů její dystopické trilogie Ptačí zpěv. V poznámce na konci Na lovu autorka sama zdůrazňuje, že spisovatelské zkušenosti získané díky napsání trilogie jí umožnily přivézt na svět i fantasy zpracování Krásky a Zvířete, které jí leželo v hlavě a na polici dlouhá léta. Na lovu je autorčina srdeční záležitost a ta pozornost a láskyplnost, jakou románu věnovala, je na něm ve výsledku znát.

neděle 8. dubna 2018

Roman Bureš: Propast času 2: Císařovna (recenze)

Zdroj: knizniklub.cz
Rubrika knižních recenzí vstává po tři čtvrtě roce z popela a tentokrát vám v ní přináším zhodnocení knihy od českého autora. Máte rádi sci-fi a chcete zároveň prožít dobrodružství antických rozměrů? Propast času čeká na vás. Jestli vás kniha v recenzi zaujme, určitě začněte od prvního dílu.

Název: Císařovna
Série: Propast času (2)
Autor: Roman Bureš
Nakladatelství: Knižní klub
Rok vydání: 2016
Počet stran: 448


Císařovna, druhý díl trilogie Propast času, vyšla v roce 2016 v Knižním klubu, tedy rok po uvedení prvního dílu. Její autor Roman Bureš debutoval v roce 2013 se dvěma romány z prostředí starověkého Říma, kde uplatnil svůj zájem o antiku. Ač se to může zdát nemožné či paradoxní, svému tématu zůstal věrný i v Propasti času, která spadá do žánru science fiction.

V prvním díle Propasti času se zhroutil časoprostor a my sledovali, jak se hlavní hrdinka Toňa, dívka z naší současnosti, probojovala svou chytrostí a znalostmi až do čela římské armády. V druhém díle s podtitulem Císařovna sledujeme, jak si studentka archeologie počíná jako vládkyně v Novém Římě. Zdálo by se, že má vyhráno. Svými znalostmi historie, jazyků, nemocí či technologií převyšuje všechny Římany, pod zámkem drží chodící encyklopedii a za zády má bojového robota, kterého její poddaní považují za boha. Jenže se objevují nové postavy, nová území a nové letopočty, jejichž zkrocení nebude snadné.

Že bojoví roboti, římští legionáři a náboženské odpustky nepatří do jedné doby? Císařovna vás přesvědčí, že ano.