středa 16. května 2018

Zamyšlení nad zaměřením blogu

Když jsem Introvertní svět zakládala, měla jsem radost z tak dokonale obecného názvu. Introvertní povahu mám vrozenou, to se nezmění, můžu si tedy na blog přidávat, co chci. Jenomže omyl. Jednou jsme si s jednou blogerkou navzájem ohodnotily blogy, a jednou z věcí, kterou slečna nadnesla, bylo nejasné téma blogu. Tento bod se udává jako nutný při zakládání blogu. Jestliže chcete psát blog, musíte vědět, o čem bude, jinak vznikne nepřehledný mišmaš, který ve výsledku nepřitáhne nikoho.



Pro někoho to může být snadné. Máte-li jednu velkou životní vášeň, kterou žijete, k níž máte poznatky, zážitky, fotky apod., pak máte i téma blogu. Jenže ruku na srdce, málokdo je tak jednoduchý. Každý člověk má spoustu zájmů, jeho osobnost se vyvíjí, životní situace proměňuje, a tak se snadno může stát, že se buď nemůžete jednoznačně rozhodnout, kterému tématu věnovat nejvíc prostoru, nebo začnete u jednoho tématu, ale časem chcete přesedlat na jiné. 

neděle 29. dubna 2018

Meagan Spoonerová: Na lovu (recenze)

Knižní blogy jsou touto knihou poseté a i já jsem se nechala zlákat podmanivou obálkou s příslibem pohádkového dobrodružství. Jaké bylo prožít známou pohádku v novém kabátu?

Zdroj: albatrosmedia.cz
Název: Na lovu
Autor: Meagan Spoonerová
Překlad: Zdeněk Uherčík
Nakladatel: CooBoo
Rok vydání: 2018
Počet stran: 328

Román Na lovu zpracovává látku populární pohádky Kráska a Zvíře a jeho vydání snad nemohlo být načasované lépe. Stále totiž v sobě máme nadšení po zhlédnutí úspěšné filmové adaptace od studia Walt Disney, zároveň však už jsme s odstupem času přístupní odklonu od původního znění příběhu.

Knihu americké autorky Meagan Spoonerové u nás letos vydalo nakladatelství CooBoo, kde již v předchozích letech vyšly dva ze tří dílů její dystopické trilogie Ptačí zpěv. V poznámce na konci Na lovu autorka sama zdůrazňuje, že spisovatelské zkušenosti získané díky napsání trilogie jí umožnily přivézt na svět i fantasy zpracování Krásky a Zvířete, které jí leželo v hlavě a na polici dlouhá léta. Na lovu je autorčina srdeční záležitost a ta pozornost a láskyplnost, jakou románu věnovala, je na něm ve výsledku znát.

neděle 8. dubna 2018

Roman Bureš: Propast času 2: Císařovna (recenze)

Zdroj: knizniklub.cz
Rubrika knižních recenzí vstává po tři čtvrtě roce z popela a tentokrát vám v ní přináším zhodnocení knihy od českého autora. Máte rádi sci-fi a chcete zároveň prožít dobrodružství antických rozměrů? Propast času čeká na vás. Jestli vás kniha v recenzi zaujme, určitě začněte od prvního dílu.

Název: Císařovna
Série: Propast času (2)
Autor: Roman Bureš
Nakladatelství: Knižní klub
Rok vydání: 2016
Počet stran: 448


Císařovna, druhý díl trilogie Propast času, vyšla v roce 2016 v Knižním klubu, tedy rok po uvedení prvního dílu. Její autor Roman Bureš debutoval v roce 2013 se dvěma romány z prostředí starověkého Říma, kde uplatnil svůj zájem o antiku. Ač se to může zdát nemožné či paradoxní, svému tématu zůstal věrný i v Propasti času, která spadá do žánru science fiction.

V prvním díle Propasti času se zhroutil časoprostor a my sledovali, jak se hlavní hrdinka Toňa, dívka z naší současnosti, probojovala svou chytrostí a znalostmi až do čela římské armády. V druhém díle s podtitulem Císařovna sledujeme, jak si studentka archeologie počíná jako vládkyně v Novém Římě. Zdálo by se, že má vyhráno. Svými znalostmi historie, jazyků, nemocí či technologií převyšuje všechny Římany, pod zámkem drží chodící encyklopedii a za zády má bojového robota, kterého její poddaní považují za boha. Jenže se objevují nové postavy, nová území a nové letopočty, jejichž zkrocení nebude snadné.

Že bojoví roboti, římští legionáři a náboženské odpustky nepatří do jedné doby? Císařovna vás přesvědčí, že ano.

neděle 25. března 2018

Proč je důležité učit se celý život

Až skončím školu, nebudu se už nikdy učit! Kolikrát si to během studií řekneme, a současně víme, že to není pravda. Už od základní školy přece víme, že člověk se učí celý život. Nejde jen o memorování vzorečků a psaní testů, dokud si látku dostatečně nevštípíme. Nevědomě se učíme z každodenních situací - učíme se vycházet s lidmi, být lepší ve své práci, učíme se nazpaměť trasy tramvajových linek, aniž bychom se o to snažili. Učíme se coby batole, když se snažíme lézt po všech čtyřech,  i coby stařík, který poprvé vidí tablet.

V tramvaji v Amsterdamu
Na konec školy jsem se těšila. Na konec memorování věcí, které zapomenu a nikdy nevyužiju, a více času na učení věcí, o které mám skutečně zájem a které budu moct hned uvést do praxe. V dnešní době internetu, sdílení zkušeností na facebooku a webech, internetových kurzů a snadných možností cestování je přístup ke znalostem úžasně jednoduchý. Stále je co objevovat a co nového se učit.

sobota 10. března 2018

10 bezpečných míst pro introverty

Tentokrát bude článek o introvertech na pozitivnější notu. Být introvertem není jen o strach, jak by se mohlo zdát z článku o nebezpečných místech. Introvert dokáže nacházet radost a štěstí v maličkostech a velmi silně je prožívat. Aby si však mohl svůj život naplno vychutnávat, potřebuje čas od času být sám a dobít energii. Opravdu vydechnout však dokážeme jen na několika málo místech.



1. Vlastní pokoj
Můj dům, můj hrad. Doma tráví introverti čas vůbec nejradši. Proč vysedávat v hlučné, špatně osvětlené hospodě s pomalou obsluhou a pít pivo, které nám ani nechutná, když můžeme sedět doma v křesle a popíjet svůj oblíbený čaj? Pokud s vámi introvert odmítá jít ven, ale pozve vás k sobě domů, je to pocta, o svůj osobní prostor se nedělíme jen tak s někým. A jestliže home office umožňuje extrovertům cestovat po světě, introvertům umožňuje...no, být doma.

sobota 3. března 2018

10 nebezpečných míst pro introverty

Na světě je spousta všeobecně nebezpečných míst, kde můžete přijít k úrazu,  ztratit rozum nebo schytat dávku radiace. Na introverty však číhá nebezpečí i na místech, která jsou většinovou společností považována za neškodná. Jedná se zejména o místa, kde hrozí tzv. small talk, nežádoucí pozornost nebo velké množství lidí vysávajících vaši energii. Podívejte se, na jakých deseti nejhorších místech se mít na pozoru.

1. Výtah
Z pohledu introverta jsou výtahy mnohem nebezpečnější než schody. Můžete tu snadno narazit na cizího člověka, nebo ještě hůř známého člověka, který se s vámi chce dát do řeči. Něco visí ve vzduchu, víte, že byste měli něco říct, ale ven nevyjde buď vůbec nic, nebo průpovídka, za kterou se stydíte ještě druhý den. Mnoho introvertů si proto raději počká, aby měli výtah sami pro sebe.

středa 14. února 2018

Malými krůčky kupředu

Vždycky jsem byla snílek a chtěla jsem dělat věci, co mi přináší radost. Žiju v nastaveném systému - vystudovala jsem vysokou, našla jsem si práci a jezdím každý den stejnou tramvají se stejnými lidmi. To ale neznamená, že jsem se vzdala svých snů. Pracuju na nich možná i víc než dřív a využívám rady a zkušenosti, které jsem nasbírala v dosavadním životě.

Během studií jsem navštívila workshop time managementu, četla jsem knihu o singletaskingu a nasála do sebe hromady motivačních článků jiných blogerů a blogerek. Poznala jsem nové lidi, vzala si pro sebe něco z jejich zkušeností a od mnohých z nich sbírám poznatky dodnes.

Chtěla bych se s vámi dnes podělit o postupy a myšlenky, které mi pomáhají udržovat se na cestě za mými sny, respektive na cestách, které samotné jsou velmi naplňující.














Deadline

Jedna z velmi užitečných věcí, kterou nás učili na zmíněném workshopu o time managementu, bylo správné stanovování cílů. Cíl musí být jasně formulovaný, měřitelný, realistický a hlavně by měl být časově ohraničený. Když se rozhodnete, že chcete zvládnout uběhnout pět kilometrů, je to sice měřitelný cíl, pořádnou motivaci vám ale dodá až deadline. Stanovte si pro vás zvládnutelný termín a pak už s ním nehýbejte. Cíl splníte, nebo ne, víc možností není. Pokud se nezdaří, zkuste to znovu.