Adventní bilancování #1: Cesta k zero waste

Už jste ode mě několikrát slyšeli o minimalismu a myslím, že vzhled mého blogu také mluví sám za sebe. V roce 2018 jsem se však zaměřila spíš na trend zero waste. Zatímco minimalismus se mi daří v životě udržovat tak nějak přirozeně a pomáhá mi v tom i moje vychování, se snahou redukovat odpad je to pro mě o něco složitější.

Po absolvování několika přednášek na téma zero waste, zhlédnutí videa Natalie Pažické a všímání si nenasytnosti vlastního koše jsem si uvědomila, že redukování odpadu je velmi důležité pro budoucnost naší planety. A jelikož se jedná o proces, jehož úspěch opravdu záleží na každém jednotlivci, rozhodla jsem se začít na sobě pracovat.

Na začátku roku jsem měla představu, že za každý měsíc přidám alespoň jeden nový zvyk, který mi pomůže na cestě k zero waste. V současnosti vím, že nálepku zero waste si ještě dlouho nezasloužím, zůstaňme tedy u pojmu reducing waste. Jak se mi toto redukování odpadu v uplynulém roce dařilo, co jsem začala dělat jinak a kde ještě vidím mezery?

Jsem rozhodně ráda, že jsem se hned na začátku své cesty podívala na videa o začátečnických chybách, takže jsem se vyhnula nadšenému pořizování různých zero waste vychytávek, které bych zbytečně přidala k tomu, co už mám, a šla tak proti myšlence zero waste. Nenakoupila jsem si sadu sklenic, ale začala skladovat a využívat ty od potravin. Nezačala jsem si všude nosit kovové brčko, protože brčkem pít nepotřebuju.

Měsíc po měsíci jsem si ale přece jen nějaké věci pořídila a začala jimi nahrazovat ty, které jsem používala dosud, ať už ty ve zbytečných obalech nebo na jedno použití.

Tuhé mýdlo místo sprchového gelu

Tuhý deodorant místo deodorantu ve spreji

Látkové kapesníky místo papírových

Pratelné odličovací tampony místo vatových

Kompostovatelná lufa na nádobí místo houbičky

Kompostovatelné sáčky do koše místo klasických

Objevila jsem kouzlo stáčené drogerie, s vlastní nádobkou si zatím chodím pro prací gel z mýdlových ořechů, mýdlo na ruce a gel na nádobí. Na první pohled vás můžou odrazovat ceny, ale věřte mi, že všechno vydrží déle, než čekáte, a ve výsledku třeba z gelu za 120 Kč vyperete 30 praček. Počítala jsem to ;) Dopustit nedám ani na žlučové mýdlo, stojí kolem 15 Kč, před praním s ním zapírám skvrny (a odličovací tampony) a vydrží mi skoro rok.

Také jsem začala využívat bezobalové obchody s potravinami. Z tohoto pohledu je úžasné žít právě v Brně, ale i v řadě menších měst vzniká stále víc bezobalových obchodů. Sypané potraviny jako rýži, čočku, kuskus, ořechy, müsli nebo čaj se snažím nakupovat výhradně do vlastních sklenic, postupně bych tak chtěla nakupovat víc a víc, zahrnout i koření, těstoviny a další.

Zejména když jsem se rozhodla začít používat látkové kapesníky, chtě nechtě jsem si lámala hlavu s reakcí okolí. Jenže víte co? Reakce nebyla žádná. Žádné pohoršující pohledy, žádné udivené povytahování obočí. Lidem je úplně jedno, do čeho smrkáte nebo do čeho si berete v obchodě brambory. Komu se to nelíbí, mlčí, a pokud se setkáte s odezvou, je spíše pozitivní. A když přijdete se svými látkovými pytlíky a sklenicemi do bezobalového obchodu, cítíte se být součástí něčeho velkého.

Jak jsem naznačila na začátku článku, ne všechno jde hladce. Největší překážku momentálně vidím v běžném každodenním nakupování. Pokud chcete žít zero waste, je nezbytné plánovat si jídelníček a nákupní seznam, abyste si podle něj mohli připravit sklenice a krabičky na potraviny. Tohle mi zatím moc nejde, příliš často skončím v supermarketu a nakupuju tak, jak jsem zvyklá. Zero waste je hodně o posouvání hranic komfortní zóny a překonání vlastní lenosti.

Problémy mi dělají i některé nové zvyky, které jsem zatím nevypilovala. Pečivo v látkovém sáčku mi zkrátka brzy ztvrdne, a tak ho doma zatím přendávám do igelitového sáčku. Také stále kupuji tekutý šampon v plastu. Moje vlasy byly vždycky vybíravé a zatím to po žádném šampuku nebo tuhém šamponu nebylo ono. K mé každodenní rutině také stále patří pleťová voda, zatím jsem nenašla lepší způsob, jak se dobře odlíčit. Nicméně věřím, že na vše časem přijdu.

Zbytečné obaly nám do života přichází i bez našeho přičinění a já například stále nedokážu odmítat dárky a malé pozornosti, které zahrnují i obaly. No řekněte, odmítli byste bolestné v podobě rafaella? Tím se dostávám k dalšímu bodu - můj odpad není jenom můj. Moc se mi líbí příběhy rodin, kde se všichni snaží žít zero waste společně, ale není možné někoho nutit, aby vaši cestu přijal za svou, musí k ní dojít sám. Jsem ráda, že v naší domácnosti alespoň třídíme, a to kromě papíru, plastu a skla také hliník, železo a olej.

S blížícím se koncem roku si uvědomuju, jak je skvělé, že mě nadšení do redukování odpadu nepustilo po prvních pokusech. Můj pokrok určitě není zanedbatelný, ale zároveň vím, že je třeba postupovat dál a čeká mě ještě dlouhá cesta, než budu se svou ekologickou stopou spokojená. Jak se stavíte k trendu zero waste vy? A co ze svého života letos před Vánocemi bilancujete?

ADVENTNÍ BILANCOVÁNÍ #2: Přečtené knihy
ADVENTNÍ BILANCOVÁNÍ #3: Napsaná slova