neděle 9. prosince 2018

Adventní bilancování #2: Přečtené knihy za rok 2018

Pryč jsou časy vysoké školy, kdy jsem každý semestr četla 30 knih na zkoušku z literatury plus něco pro sebe, a tak jsem za rok měla na kontě zhruba 80 knih. Ale i když mě teď zaměstnává spousta jiných věcí, knihy jsou pro mě stále důležité a dám jich za rok alespoň tolik, aby to stačilo na maturitu.

Aktuálně mám za rok 2018 přečtených 21 knih a dvě rozečtené, celkem tedy 23 knih. Co do žánru převažovala sci-fi a fantasy, objevil se i magický realismus a horor. Přečetla jsem 16 románů, 4 sbírky povídek, 1 novelu, 1 knihu esejů a 1 memoár. Nebudu se o každé knize rozepisovat zvlášť, ale nabídnu vám malé shrnutí mé čtenářské zkušenosti a jejího vývoje za poslední rok.




Rok 2018 jsem začala s pro mě osvědčenými klasikami, přečetla jsem (podruhé) Harryho Pottera a Ohnivý pohár, Harryho Pottera a Fénixův řád a Rosemary má děťátko. Poslední jmenovaná kniha se mi zaryla do paměti už v hodinách literatury na gymnáziu, dostala jsem se k ní ale až na vysoké a zamilovala si ji. To pozvolné plynutí zdánlivě nevinného až idylického příběhu, za kterým celou dobu tušíte něco zlého, ale nevíte co, až dokud to nestojí přímo před vámi a všechny dosud bezvýznamné detaily do sebe nezapadnou. Letos jsem si přečetla i pokračování Rosemary a její syn a nemohla jsem uvěřit, že dvě tak kvalitativně odlišná díla mohl napsat stejný autor, Ira Levin. Až na začátek příběhu a pár hravých detailů mi pokračování Rosemary přineslo spíš zklamání.

Za velký úspěch letos považuji to, že jsem se naučila číst studijním způsobem, tedy cíleně vnímat vypravěčský styl, tvorbu dialogů, charakterizaci postav a další drobnosti, které budu moct využít dál ve vlastní tvorbě.

Vím proto například, že 
... Ready Player One slupnete jako jednohubku právě kvůli množství cliffhangerů, které autor používá
... Joe Hill se v Divném počasí vyřádil na neotřelých přirovnáních
... P. I. Jääskeläinen v Magickém průvodci pod pahorkem mistrně odkrývá minulost hlavního hrdiny kousek po kousku a nechá vás, abyste si mohli pravdu domyslet chvíli předtím, než ji vysloví nahlas.

Četla jsem i dvě knihy přímo určené pro pisálky - již zmíněnou Zen a umění psát od Raye Bradburyho a O psaní od Stephena Kinga. Z těch jsem se naučila především o potřebě disciplíny a vytrvalosti.



Letošní četba byla hodně o sci-fi žánru, kde jsem "objevila" dva velikány - Raye Bradburyho a Orsona Scotta Carda. V roce 2013 vyšla zfilmovaná Enderova hra, tak se možná dostala do vašeho povědomí i bez znalosti knihy, ale pokud máte rádi sci-fi, Enderovou ságou budete nadšení. Stihla jsem letos přečíst dva díly (Enderova hra a Mluvčí za mrtvé) a stále znovu jsem žasla nad autorovou genialitou a nad lehkostí, s jakou popisuje meziplanetární konflikty a zákonitosti komunikace a cestování napříč Vesmírem. Orson Scott Card je jeden z těch autorů, kteří umí dostat do svého díla vědeckou i citovou složku, což je pro mě konkrétně velmi silná kombinace.

Na gymnáziu jsem četla 451 stupňů Fahrenheita, nijak zvlášť mě to tehdy neoslovilo, a o to překvapenější jsem letos byla, když jsem v dílech Raye Bradburyho objevila literární poklady. Přečetla jsem tři jeho knihy: Ilustrovaný muž, Marťanská kronika a Zen a umění psát. Zejména ta první mi otevřela nový svět, svět povídek. Bradbury mě přesvědčil, že spisovatel nemusí hned napsat román, aby zaujal a vynikla jeho genialita. Naopak, povídky jsou skutečně Bradburyho doménou a můžu vám je jedině doporučit. V doprovodu kosmonautů strávíte čas na různých planetách, poznáte záludné děti (děti v Bradburyho povídkách nejsou žádná neviňátka) a uvidíte na vlastní oči důsledky atomové války.



Zatím byla řeč jen o zahraničních autorech a musím se přiznat, že letos jsem z našeho českého rybníčku vylovila pouze dva spisovatele. Dočetla jsem trilogii Propast času od Romana Bureše a můžu s klidem prohlásit, že druhý díl byl nejlepší, třetí už mi připadal příliš překombinovaný bitvami bez větších intrik v pozadí, které se mi právě líbily na druhém díle.

Díky ohlasům na různých blozích a kulturních webech jsem sáhla po románu Projekt Kronos, prvotině (a prvním dílu plánované trilogie) mladého autora Pavla Bareše. V jednotlivých scénách jsem viděla inspirace akčními filmy, RPG hrami i Dračím doupětem a byla to jízda. Doufám, že pokračování brzy vyjde a budu si moct užít další dávku této originální urban fantasy.



Také jsem si letos ukousla velké, ale šťavnaté sousto se světovou klasikou Vojna a mír, která mě bude provázet i do následujícího roku. Na knize je rozhodně znát, že byla psána pro jiné čtenáře, než jsme my lidé 21. století, ale navzdory očekávání bych knihu neoznačila za složitou. Jazyk díla je naopak jednoduchý, když pominu pasáže ve francouzštině. Nicméně my jsme dnes zvyklí na ztotožnění se s hlavní postavou a na rychlý spád děje, a zatím můžu říct, že toto Tolstoj nenabízí. Kniha je zato protkána mistrnými popisy, které vás přenesou přímo doprostřed bojiště nebo šlechtického salónku. Vojnu a mír čtu souběžně s jinými knihami, což mi umožňuje si od návalů popisů a příbuzenských svazků mezi ruskou šlechtou na chvíli odpočinout a po návratu si ji vychutnat o to víc.

Tady se můžete podívat na můj úplný seznam přečtených knih za rok 2018.

Tím se dostávám k plánům na další rok. Ne že bych si plánovala seznam knih, ale rámcově vím, že chci do své četby příští rok zařadit víc českých autorů, také knihy v angličtině a nějakou vzdělávací literaturu. A co vaše četba v uplynulém roce? Máte nějakou knihu, kterou byste každému doporučili? Zkoušíte nové autory a žánry nebo zůstáváte u toho, co znáte?


8 komentářů:

  1. To je krásný výčet! ♥ Harry Potter je knižní společnost, bez níž si svůj rok neumím představit. Každý rok se k němu vracím, k různým dílům, v různých jazycích, ale vždycky moc ráda. :) Také k Ray Bradburymu bych se v roce 2019 ráda zase trochu přiblížila, loni jsem četla 451 stupňů Fahrenheita a doma mám ještě Temný karneval nebo jak se to jmenuje. :)

    Jinak já o svých knížkách za rok 2018 asi budu psát nějaký článek, takže se asi nebudu rozepisovat teď. :)

    Měj se krásně a držím palce s knížkami v roce 2019, abys objevila spoustu krásných a inspirativních. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za pěkné přání :) Letos jsem měla na knihy opravdu štěstí, tak snad to bude pokračovat. Šťastný výběr i tobě, a když něco nevyjde, vždycky máme Pottera.

      Vymazat
  2. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  3. Zrovna nedávno jsem otevřel Kindle 3 a říkal jsem si, jak se můj vkus na čtení změnil. Zatímco ještě pár let zpátky jsem četl hlavně beletrii, postupně jsem se přes životopisné knihy dostal i k publikacím o investování do zlata a podobně. :) Občas si to tedy proložím nějakým sci-fi nebo fantazy, ale v tomhle jsem hodně konzervativní a spíš sáhnu po stokrát osvědčeném Pánu Prstenů nebo Duně, kde si vezmu jen oblíbené pasáže, než abych četl něco nového a nevyzkoušeného. :)

    OdpovědětVymazat
  4. To je velice zajímavý výběr. Přeji vám, aby jste nadále měla přísun takto zajímavých knih. Já už dneska moc nemám čas a ani chuť vybírat a přemýšlet, jakou knihu číst. Ale číst chci a neskončím...to je jasné :) Často dělám to, že se kouknu tady do eshop second handu a co mi padne do oka, to si objednám. A navíc je to sekáč :)

    OdpovědětVymazat
  5. Dobrý den! Posílám moc pozdravů z dovolené u moře! Moc ráda čtu, ale letěli jsme jen s příručním zavazadlem a tak jsem si nemohla dovolit vzít více než jednu knihu... Naštěstí jsem si stáhla nějaké knihy do mobilu, takže mám co dělat. Také jsem si pořídila super obal na mobil, aby se mi nezničil na pláži.

    OdpovědětVymazat
  6. Jéé, Harry Potter, to je prostě klasika! :-) Já ho četla už několikrát a teď ho čtu zas! :D Je to prostě taková ná podzimní klasika. Našla jsem si novou práci a teď ho čtu každý den po cestě do práce. Alespoň mi ta cesta utíká. Jinak jaký je Váš úplně nejoblíbenější díl? :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Já se to teda teď snažím trochu omezit, respektive více přemýšlím nad tím, co čtu. A navíc uvažuji nad pořízením čtečky e-booků. Jako fakt se mi už další knížky do obývací stěny nevejdou a myslím, že další knihovna by mi doma neprošla. A vlastně bychom si ji ani nemohli dovolit, respektive to, že by se nám do toho obývacího pokoje nevešla.

    OdpovědětVymazat