sobota 3. března 2018

10 nebezpečných míst pro introverty

Na světě je spousta všeobecně nebezpečných míst, kde můžete přijít k úrazu,  ztratit rozum nebo schytat dávku radiace. Na introverty však číhá nebezpečí i na místech, která jsou většinovou společností považována za neškodná. Jedná se zejména o místa, kde hrozí tzv. small talk, nežádoucí pozornost nebo velké množství lidí vysávajících vaši energii. Podívejte se, na jakých deseti nejhorších místech se mít na pozoru.

1. Výtah
Z pohledu introverta jsou výtahy mnohem nebezpečnější než schody. Můžete tu snadno narazit na cizího člověka, nebo ještě hůř známého člověka, který se s vámi chce dát do řeči. Něco visí ve vzduchu, víte, že byste měli něco říct, ale ven nevyjde buď vůbec nic, nebo průpovídka, za kterou se stydíte ještě druhý den. Mnoho introvertů si proto raději počká, aby měli výtah sami pro sebe.

2. Chodba
Pokud to jde, introvert nejdřív zkontroluje čistý vzduch, než vyjde na chodbu. Pokud vaše ráno proběhlo příjemně, nechcete si nechat přetrhnout proud zajímavých myšlenek bezduchým rozhovorem se sousedy. Pokud vaše ráno neproběhlo příjemně, nechcete nikoho ani vidět, natož s někým mluvit. Navíc pokud hrozí, že se setkání na chodbě zkombinuje s cestou výtahem.

3. Oslavy
Není nic lepšího, než když se rodina nebo parta sejde pěkně pohromadě. Všichni popíjí, jí a mluví, do toho hraje hudba. Zanedlouho zjistíte, že lidé kolem vás se začali bavit v hloučcích, vy se snažíte stačit oběma, ale nakonec netušíte, o čem kdo vůbec mluví. A když se vám povede být součástí rozhovoru, jste rozčarováni jeho plytkostí.

4. Kupé ve vlaku
Toto krásné místo, které bývá oázou klidu a rodištěm zapeklitých teorií o smyslu života, se může ve vteřině změnit. To když si přisedne cestující, který ignoruje knihu před vaším obličejem a musí vám povídat o tom, kam cestuje, kolik má vnoučat a jaké to bylo, když on jezdíval za studií vlakem. A pak chce vědět něco o vás a vy rychle přemýšlíte, které údaje prozradit a které zfalšovat.

5. Společné prostory
Sdílené bydlení má velké množství výhod. Když vás ale popadne uzavřená nálada, nemůžete si dojít ani pro jogurt do ledničky, aniž byste nebyli za podivína nebo z vás ostatní nezačali tahat, co se vám stalo. Jindy si do ledničky zase nemůžete dojít proto, že kuchyň obsadila spolubydlící se svými kamarádkami, a pokud tam půjdete, museli byste se s nimi setkat.

6. Diskotéky a velké koncerty
Kvůli hluku si s kamarádkou nepromluvíte naprosto o ničem a množství lidí, kteří se na vás lepí, strkají do vás a šlapou vám na nohy, z vás postupem večera vysají všechny zbytky energie. Na tato nebezpečná místa je třeba chodit v dobrém psychickém rozpoložení a rozumně si jejich návštěvy dávkovat.

7. Porady nebo třídnické hodiny
Setkání tohoto typu můžou být zajímavá z pozice pozorovatele. V praxi ale často hrozí, že budete dotázáni na váš názor a bude na vás stržena nežádoucí pozornost. Není to tak, že bychom neměli názor, potřebujeme ale o věcech chvíli přemýšlet a svůj názor raději sdělujeme soukromě, ne veřejně, často raději písemnou formou.

8. Velká obchodní centra
Vyrazit jednou za čas na nákupy je skvělá relaxace. Nesmí to ale trvat příliš dlouho a nesmí tam být příliš mnoho lidí. Existuje určitý bod, kdy se stoupající křivka dobíjení energie zlomí a začne klesat. Z lidí začnete být snadno nervózní, chcete jít domů, zalézt do postele a koukat na seriál. Sami.

9. Pódium
Jestli existuje mučící nástroj pro introverty, pak je to pódium. Děsivé místo, kde stojíte sami a upírají se na vás oči desítek či stovek diváků, kteří očekávají, že k nim promluvíte. Lehčí formou tohoto nebezpečí je dobře známé prezentování nebo zkoušení u tabule.

10. Call centrum
V podstatě jakékoliv místo nebo situace, ve které musí introvert s někým telefonovat, představuje nebezpečí a zvýšenou hladinu stresového hormonu. O tom, jak introverti čelí telefonování, jsem už psala v samostatném článku.

Strach nás varuje před nepříjemnými situacemi a brání nám do nich vstupovat. Někdy ale právě těmito situacemi potřebujeme projít, abychom získali zkušenost, posunuli se dál, nebo dokonce zjistili, že se není čeho bát. Buďte hrdí introverti, ale nebuďte hromádky neštěstí a čelte svým strachům. Vždyť všechny uvedené situace patří do našich životů.

Jak tato nebezpečná místa zvládáte vy? Máte pocit, že jsem na něco zapomněla? Podělte se se mnou o své introvertní strachy. Více článků na introvertní témata najdete zde a můžete se také těšit na přehled bezpečných míst.

10 komentářů:

  1. Ty jo, je to zvláštní, někdy je těžké porozumět introvertům. Mě většinou potěší, když se se mnou dá někdo do řeči třeba ve vlaku nebo na zastávce, proč ne? Někdy mě mrzí, že Češi jsou hodně uzavření a připadá jim jako něco hrozného a nemístného, když na ně třeba promluví babička v tramvaji. Já si s babičkou popovídám ráda. Co ale nesnáším, jsou diskotéky, velké koncerty a obchodní centra. V obchodním centru na mě někdy přicházejí vražedné myšlenky, když vidím ty davy lidí a pořád do mě někdo vráží. No a call centrum...tam jsem nějakou dobu pracovala. A už nikdy víc!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Každý jsme nějaký a i naše strachy jsou individuální, introverti jsou jen celkově víc hákliví na místa s velkým počtem lidí, s neznámými lidmi nebo vůbec s lidmi, to záleží :D
      Call centrum musela být velká zkušenost a to se neztratí.

      Vymazat
  2. mě z těchto věcí děsí jenom pódium a oslavy, ve výtahu nebo kupé klidně mlčím a nepřipadám si blbě, nebo si čtu.Moje noční můry: nečekaná návštěva, nečekané překvapení například oslava mých narozenin, mluvit do televize (třeba za svou školu)... a strašná spousta dalších věcí

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky mě nepolévá hrůza ve všech vypsaných situacích, ale mezi nejlepší momenty dne rozhodně nepatří. Tak snad tě nečeká žádné nemilé překvapení :)

      Vymazat
  3. Naprosto s tímhle článkem souhlasím, na většině z těch míst mám problémy a to ani nejsem nějak extrémní introvert. Nesnáším, když si chci ve vlaku číst a někdo se se mnou začne bavit, třeba o tom, kam jede, jaká je jeho rodina a tak. A já ze zdvořilosti poslouchám a na něco se třeba ptám, ale zároveň si v duchu přeju, aby ten člověk brzy vystoupil. :D Jako občas to může být příjemné, jak říká Silwiniel - ale většinou se třeba ve vlaku snažím utéct před světem, přejíždím třeba ze školy k příteli a chci chvíli klid.

    Nebo v pátek: měli jsme takovou menší oslavu, jen pět lidí v obýváku. Ale po třech hodinách jsem z toho byla psychicky úplně vyždímaná, byť to bylo celkem fajn. Nehledě na to, že se mi vždycky podaří říct něco, co už předtím třeba někdo řekl a já neposlouchala.

    Dobrým řešením se pro mě stala sluchátka v uších a jsem trochu nervózní, když je nemám. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tu situaci z vlaku jsi popsala přesně. Asi třikrát za celé studium se mi stalo, že ten člověk byl opravdu zajímavý a povídat si s ním mě obohatilo natolik, že na to vzpomínám dodnes, ve většině případů je mi ale líto těch stránek knihy, které jsem zatím mohla přečíst. Určitě mi rozumíš :) A oslava jednou za čas v menším počtu může být příjemná, jen je pak potřeba dobít baterky, to znám.

      Vymazat
  4. Já si vždycky myslela, že jsem introvert, ale tohle pojmenování na mě platí jen v některých situacích. Nicméně život skutečného introverta není nic snadného, to je teda fakt... :-) Cesta z vlaku sedí i na autobus, pravidelně se mi stává, že si přisedne nějaký důchodce, který si prostě chce povídat a všechno ho zajímá, odkud jsem, kam jedu, co studuju, pak vypráví o vnoučatech, o svém životě... Na jednu stranu to chápu, pro ně je to možnost dostat se mezi lidi a využívají ji, já zase naopak většinou spím. I když stalo se mi, že to byla i příjemná zkušenost a hovor. :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Já teda introvert nejsem a mám do něj asi daleko. Ale nedokážu si představit, že by nějaký introvert zvládl žít na Strahově a přitom nemít rád chodby. Protože na ní vždy někoho potká a když ne tam, tak v kuchyňce, v koupelně nebo na záchodech. Podle mě Strahov mnoho introvertů přemění na více společenské tvory.
    Jak už jsem řekla, nejsem introvert. Ale přesto mám nejraději, když mám kupé ve vlaku pro sebe nebo maximálně s lidma, které znám. :D

    Gabux

    OdpovědětVymazat
  6. Áno, je to naprosto presné, do bodky aj do dĺžňa. Už trochu na hranici s fóbiou (žmurk žmurk)

    Predstav si teraz nachvíľočku, že si Boh, a to tridsať rokov dozadu, teda v dobách nepredstaviteľných bez internetu. Veľká otázka za melónového superbludišťáka znie, ako Tvoja Osvietená Všenakosť zoznámi dvoch takto silných introvertov ^^

    OdpovědětVymazat
  7. Radko, super! Moc pěkně napsáno, naprosto souhlasím a úplně se v některých situacích vidím. Problém není v tom, že bychom neměli rádi lidi, ale že nám společenský kontakt vybíjí baterky, takže myslet na to, že musím energii zase dobít zpět. Nejlépe bytím o samotě, že? A takový small talk, nezávazný hovor o ničem, nás vyšťaví, ale nepřinese žádnou hodnotu, proto se mu vyhýbáme. Navíc nám dělá problém spontánní komunikace. Call centra? Tak to rozhodně není práce pro introverty! :-) I když řešení vidím v práci na sobě. Všechno se dá naučit, například veřejné vystupování, prezentace, pomáhá být dobře připravený a dělat to opakovaně, jednoduše trénovat. Pak je strach menší a menší. Moc díky za článek, o jedné z „nočních můr introvertů“ jsem napsala tady https://michaelafilipova.cz/nocni-mura-introvertu/. Měj se krásně! Míša

    OdpovědětVymazat