Adventní bilancování #3: Napsaná slova

Psaní je pro mě víc než jen koníček, už odmalička toužím stát se spisovatelkou. V průběhu let se ale ukazuje, že talent a chuť psát nestačí, chce to mnohem víc.

V loňském roce jsem si začala práci na svých dílech evidovat do tabulky, a tak mám letos přehled, co jsem pro splnění svého cíle udělala a kolik jsem toho přesně napsala. Do dnešního dne to činí 58 159 slov. Tolik by stačilo například i na bakalářskou práci, a přitom nejsou započítaná slova, která jsem napsala v rámci své práce nebo tady na blogu.

Z padesáti týdnů, které uplynuly, jsem psala ve třiatřiceti. Sedmnáct týdnů skončilo s nulou, ať už z důvodu nedostatku času, málo promyšlených nápadů nebo proto, že jsem na dílech prováděla jinou práci než psaní (např. pročítání a editování). Když budu počítat pouze týdny, ve kterých jsem psala, v průměru jsem za týden napsala 1 762,4 slov, což není špatné, když uvážím, že mám i týdny s nulou. Na druhou stranu ale profesionální spisovatelé napíšou tolik i více slov každý den.

Veškerá snaha, pokrok a ponaučení se ale nedá vyčíslit, a proto konec statistiky a pojďme si shrnout, co pro mě uplynulý rok znamenal po stránce psaní. 

Hodně jsem letos bojovala s tím, že nemám co psát. Respektive nápady jsem měla, ale velmi málo z nich jsem dokázala promyslet do toho stádia, abych si řekla, že můžu začít psát, aniž bych se v polovině zasekla a uvědomila si, že můj příběh nikam nevede nebo je tak zamotaný, že nevím, jak z něj vybruslit. Ve chvílích, kdy mě trápil tento problém, jsem se navracela "ke kořenům" do svého dětství a vzpomínala na sešity a notýsky popsané nápady na příběhy. To mi připomnělo, že i tehdy jsem jen malému zlomku z nich skutečně vdechla život. Jenže svět dospělých je příliš orientovaný na výsledek, a proto dokud nevidím hotovou povídku nebo knihu, nejsem spokojená. Říká se, že umělci potřebují živit své vnitřní dítě, a tohle je jeden z důvodů proč. Jako malá jsem řešila stejný problém a nikdy mě nenapadlo na psaní zanevřít. Jestli chci něco zlepšit, tak jedině tím, že budu pokračovat a trénovat.

Co jsem nakonec opravdu napsala? Do nového roku jsem vstupovala s tím, že mám dopsanou první verzi fantasy románu, který sice potřebuje hodně úprav, ale až se v tom pohrabu, zvládnu ho dokončit. Na začátku roku jsem několik týdnu nenapsala žádná nová slova. Pročítala jsem své již napsané dílo a přemýšlela, jak to sakra udělat, aby fungovalo. Nakonec jsem přišla na jednu zásadní věc - až doteď jsem nepřemýšlela nad tím, jak příběhy fungují, a nevím, jak to udělat, aby fungovaly.

Rok 2018 byl pro mě zlomový v tom, že jsem zjistila, že existuje něco jako struktura románu, že existuje jakási kostra nebo šablona, které se spousta příběhů drží, čtenáři jsou na ni naučení, a tak příběh při čtení doopravdy funguje. Začala jsem tedy nastudovávat strukturu románu a nejen to. Zjistila jsem, co všechno předchází finální verzi knihy. Letos poprvé jsem dostala do svého slovníku věci jako první a druhý draft nebo proces editace. Ne že bych o jejich existenci dříve nevěděla, ale nikdy jsem je skutečně neaplikovala. Moje knihy nikdy neprošly editací, nebyly vybroušené a doladěné. Jak jsem je napsala, tak jsem je považovala za hotové. Ve skutečnosti je však první verze jen tvárná hmota, se kterou dále pracujete.

Za celý rok jsem dokončila jednu povídku. Finální draft má 5 972 slov, což je zhruba jedna desetina všeho, co jsem letos naklepala do klávesnice. S  povídkou jsem spokojená, ale její hlavní přínos spočívá v tom, že jsem si na ní vyzkoušela, jak fungují jednotlivé drafty a editování.

Napsala jsem první draft, první verzi. Některé pasáže se psaly samy, při některých jsem se trápila a už při jejich psaní jsem věděla, že bude třeba je předělat. Tuto verzi jsem si vytiskla a začala si do povídky psát, čmárat a dělat značky. Tohle přeformulovat, tohle zmínit o odstavec dřív, tady přidat popis, atd. Nepoužívala jsem zrovna korektorská znaménka, nýbrž jsem si vytvořila vlastní systém. Když bylo poznámkování hotové, pustila jsem se kousek po kousku do opravování původního textu.

Než jsem se k tomu odhodlala, ovládal mě strach z neznámého a také z toho, že si to celé akorát zkazím. Nakonec mě ale proces editace neskutečně bavil. V jednom místě jsem přidala úplně celý nový dialog, naopak konec povídky jsem nechala prakticky beze změn. Takto vytvořený druhý draft, se kterým jsem byla velmi spokojená, jsem poskytla dvěma beta čtenářům a získala od nich důležitou zpětnou vazbu.

Snažila jsem se nezahálet ani v momentech, kdy jsem neměla nápady a inspiraci a cítila jsem, že cokoliv hodím na papír, bude mít nevalnou kvalitu. Už v minulém adventním bilancování jsem zmínila knihy o psaní, které jsem letos přečetla. Objevila jsem ale i další zdroj užitečných rad pro začínající spisovatele, a to youtube videa. Velmi jsem si oblíbila videa Ellen Brock, americké editorky, která ve svých videích rozebírá techniku psaní, vymýšlení i strukturování příběhů a poskytuje konkrétní návody k vytváření postav, zápletek, scén apod. Mezi další kanály, které můžu doporučit, patří ShaelinWrites a Jenna Moreci.

Věřím, že jsem letos položila důležité základy pro svou skutečnou spisovatelskou kariéru a dokázala jsem sama sobě, že psaní nebyl jen dětský sen, ale že je to něco, co beru vážně a v čem se chci neustále posouvat. V dalším roce chci pracovat především na sebedisciplíně, abych eliminovala počet týdnů, kdy nenapíšu nic. Tuto vlastnost spisovatelé z povolání velmi zdůrazňují a také Jane Austenová prý řekla, že nemá vždy náladu na psaní, a tak píše, dokud ji nedostane.

A na jakých svých snech jste letos zapracovali vy? Dejte mi vědět, že v tom nejsem sama. Krásný advent!

ADVENTNÍ BILANCOVÁNÍ #1: Cesta k zero waste

ADVENTNÍ BILANCOVÁNÍ #2: Přečtené knihy