sobota 9. února 2019

Proč už nechci být produktivní aneb kvantita versus kvalita

Je toho na vás moc? Všichni někdy podléháme pocitu, že bychom měli dělat víc, než děláme, nebo dokonce víc, než zvládáme. Produktivita je klíčové slovo a je dnes velmi populární. Chceme pracovat efektivně, multitaskujeme a čekáme od sebe nerealistické výkony.

Donedávna jsem vnímala produktivitu jako skvělou věc. Na volné dny jsem si psala seznamy věcí, které je třeba udělat, pěkně odškrtávala a snažila se je všechny stihnout. Jenže mnohdy jsem si naložila víc, než jsem byla schopná zvládnout, a tak jsem často končila den či víkend nespokojená a s vědomím, že mi ještě zbývá spousta práce. Žila jsem v domnění, že čím budu produktivnější, tím budu spokojenější, ale ve skutečnosti jsem málokdy byla tak produktivní, abych se sebou byla vážně spokojená.

Produktivita klade důraz na kvantitu, na množství toho, co uděláme. Živí ve mně posedlost sledovat, kolik napíšu slov nebo kolik přečtu knih. Život by měl být ale především o kvalitě. Jestliže kvalita je opakem kvantity, co je opakem produktivity? Konkrétní slovo neznám, nicméně jsem se rozhodla vykašlat na produktivitu. A pokud i vy nestíháte, jste sami se sebou neustále nespokojení a nic vám není dost, vykašlete se na ni taky.


neděle 6. ledna 2019

Rok v pixelech a plány na zapisování v roce 2019

Právě před rokem jsem na blogu představila Rok v pixelech, nástroj pro mapování spokojenosti s vlastním životem v průběhu jednoho roku. Jelikož se mi tento nástroj v roce 2017 osvědčil, udělala jsem šablonu o 365 políčkách znovu a pokračovala i v roce 2018. Tentokrát jsem použila šest barev místo pěti, přidala jsem barvu pro nemocné dny, ale naštěstí jsem ji použila za celý rok jen třikrát.


Při bilancování roku 2018 jsem se pak neubránila srovnání s rokem 2017 a při pohledu na obě šablony jsem velmi potěšená. Zatímco předminulému roku vévodila zelená barva neutrálních dnů, loňský rok ovládla červená, kterou jsem přiřadila dobrým dnům. Žlutých top dní pak bylo o 10 více, a to i přesto, že jsem v červnu polevila a nechala ho z většiny prázdný.

V červenci jsem však ve vybarvování čtverečků opět našla smysl a budu v něm pokračovat i v roce 2019. Moc se mi líbí, když je Rok v pixelech celý vybarvený a já můžu jedním pohledem zhodnotit, jak jsem prožila uplynulý rok. Při bližším pohledu si u různých políček vzpomenu na různá období, ať dobrá či špatná, nebo i na konkrétní dny. Do nového roku mám navíc i další plány na zaznamenávání toho, jak se cítím a čemu a komu se věnuji.

neděle 23. prosince 2018

Adventní bilancování #4: Osobní rozvoj a sebepoznání

Říká se, že sám sebe zná každý nejlépe. To je možná pravda, ale určitě každý sám sebe nezná úplně. Ve svých pětadvaceti letech se o sobě stále dozvídám nové věci a objevuji vlastnosti, které vyplouvají na povrch v konfrontaci s novými událostmi v mém životě. Dnešní bilancování bych proto ráda věnovala tématu sebepoznání a neméně důležitému sebepřijetí.

Některé vlastnosti si stačí uvědomit a přijmout, že v téhle věci zkrátka nebudete jako vaše kamarádka nebo váš sourozenec. Jindy je potřeba začít na sobě pracovat, aby vám daná vlastnost nekomplikovala život. Letos jsem dostala pro svou osobnost dvě nové nálepky a každá z nich vzešla z nějaké nové situace, v níž jsem se ocitla.


neděle 16. prosince 2018

Adventní bilancování #3: Napsaná slova

Psaní je pro mě víc než jen koníček, už odmalička toužím stát se spisovatelkou. V průběhu let se ale ukazuje, že talent a chuť psát nestačí, chce to mnohem víc.

V loňském roce jsem si začala práci na svých dílech evidovat do tabulky, a tak mám letos přehled, co jsem pro splnění svého cíle udělala a kolik jsem toho přesně napsala. Do dnešního dne to činí 58 159 slov. Tolik by stačilo například i na bakalářskou práci, a přitom nejsou započítaná slova, která jsem napsala v rámci své práce nebo tady na blogu.


Z padesáti týdnů, které uplynuly, jsem psala ve třiatřiceti. Sedmnáct týdnů skončilo s nulou, ať už z důvodu nedostatku času, málo promyšlených nápadů nebo proto, že jsem na dílech prováděla jinou práci než psaní (např. pročítání a editování). Když budu počítat pouze týdny, ve kterých jsem psala, v průměru jsem za týden napsala 1 762,4 slov, což není špatné, když uvážím, že mám i týdny s nulou. Na druhou stranu ale profesionální spisovatelé napíšou tolik i více slov každý den.

Veškerá snaha, pokrok a ponaučení se ale nedá vyčíslit, a proto konec statistiky a pojďme si shrnout, co pro mě uplynulý rok znamenal po stránce psaní. 

neděle 9. prosince 2018

Adventní bilancování #2: Přečtené knihy za rok 2018

Pryč jsou časy vysoké školy, kdy jsem každý semestr četla 30 knih na zkoušku z literatury plus něco pro sebe, a tak jsem za rok měla na kontě zhruba 80 knih. Ale i když mě teď zaměstnává spousta jiných věcí, knihy jsou pro mě stále důležité a dám jich za rok alespoň tolik, aby to stačilo na maturitu.

Aktuálně mám za rok 2018 přečtených 21 knih a dvě rozečtené, celkem tedy 23 knih. Co do žánru převažovala sci-fi a fantasy, objevil se i magický realismus a horor. Přečetla jsem 16 románů, 4 sbírky povídek, 1 novelu, 1 knihu esejů a 1 memoár. Nebudu se o každé knize rozepisovat zvlášť, ale nabídnu vám malé shrnutí mé čtenářské zkušenosti a jejího vývoje za poslední rok.



neděle 2. prosince 2018

Adventní bilancování #1: Cesta k zero waste

Už jste ode mě několikrát slyšeli o minimalismu a myslím, že vzhled mého blogu také mluví sám za sebe. V roce 2018 jsem se však zaměřila spíš na trend zero waste. Zatímco minimalismus se mi daří v životě udržovat tak nějak přirozeně a pomáhá mi v tom i moje vychování, se snahou redukovat odpad je to pro mě o něco složitější.

Po absolvování několika přednášek na téma zero waste, zhlédnutí videa Natalie Pažické a všímání si nenasytnosti vlastního koše jsem si uvědomila, že redukování odpadu je velmi důležité pro budoucnost naší planety. A jelikož se jedná o proces, jehož úspěch opravdu záleží na každém jednotlivci, rozhodla jsem se začít na sobě pracovat.

Na začátku roku jsem měla představu, že za každý měsíc přidám alespoň jeden nový zvyk, který mi pomůže na cestě k zero waste. V současnosti vím, že nálepku zero waste si ještě dlouho nezasloužím, zůstaňme tedy u pojmu reducing waste. Jak se mi toto redukování odpadu v uplynulém roce dařilo, co jsem začala dělat jinak a kde ještě vidím mezery?




pátek 9. listopadu 2018

To nejlepší se stane nad šálkem čaje

Nepiju kávu a jsem pravověrný čajomil. Samozřejmě nic proti kávařům, jenže mně káva nedělá dobře, a navíc čaj má pro mě v životě velký význam.

Čaj je pomocník proti stresu a uklidňující prostředek. Dám si ho ráno, než začne den, abych si do něj pěkně ze startu vnesla povzbuzující vůni a horké pohlazení na jazyku. Šálek čaje mě také uvede do pohody ke konci dne, kdy konečně dojdu domů, aspoň na pár desítek minut hodím starosti za hlavu a obalím ruce kolem teplého hrnku.

Čaj je lék. První, po čem sáhnu, když cítím známky nachlazení, je čaj - zázvorový, šípkový, černý s citrónem, lipový či heřmánkový. Na osvěžení se skvěle hodí mátový.


čtvrtek 1. listopadu 2018

Nekonečný seznam úkolů jménem život

Poslední dobou stresuju z nedostatku času, ale pak si uvědomím, že to, co mě opravdu trápí, není nedostatek času. Času je pořád stejně. Stresuje mě neustále narůstající počet úkolů, které bych měla nebo chtěla udělat. Myšlenky na ně mi nekontrolovatelně víří hlavou, a i když jsem dnes udělala maximum, co jsem mohla, oproti tomu množství, co čeká na svou chvíli, se mi zdá, že jsem neudělala nic.

Jeden den z toho nedospěle nervuju a stěžuju si, další den pochopím, že takhle je to vlastně normální. Každý má svůj vlastní kolotoč myšlenek a úkolů. Celý náš život (a obzvlášť ten dospělý) bude už jen nekonečný seznam úkolů, který nás posouvá dál, a způsob, jak se z toho nezbláznit, je v našem postoji a v tom, jak si úkoly zorganizujeme.


středa 16. května 2018

Zamyšlení nad zaměřením blogu

Když jsem Introvertní svět zakládala, měla jsem radost z tak dokonale obecného názvu. Introvertní povahu mám vrozenou, to se nezmění, můžu si tedy na blog přidávat, co chci. Jenomže omyl. Jednou jsme si s jednou blogerkou navzájem ohodnotily blogy, a jednou z věcí, kterou slečna nadnesla, bylo nejasné téma blogu. Tento bod se udává jako nutný při zakládání blogu. Jestliže chcete psát blog, musíte vědět, o čem bude, jinak vznikne nepřehledný mišmaš, který ve výsledku nepřitáhne nikoho.



Pro někoho to může být snadné. Máte-li jednu velkou životní vášeň, kterou žijete, k níž máte poznatky, zážitky, fotky apod., pak máte i téma blogu. Jenže ruku na srdce, málokdo je tak jednoduchý. Každý člověk má spoustu zájmů, jeho osobnost se vyvíjí, životní situace proměňuje, a tak se snadno může stát, že se buď nemůžete jednoznačně rozhodnout, kterému tématu věnovat nejvíc prostoru, nebo začnete u jednoho tématu, ale časem chcete přesedlat na jiné. 

neděle 29. dubna 2018

Meagan Spoonerová: Na lovu (recenze)

Knižní blogy jsou touto knihou poseté a i já jsem se nechala zlákat podmanivou obálkou s příslibem pohádkového dobrodružství. Jaké bylo prožít známou pohádku v novém kabátu?

Zdroj: albatrosmedia.cz
Název: Na lovu
Autor: Meagan Spoonerová
Překlad: Zdeněk Uherčík
Nakladatel: CooBoo
Rok vydání: 2018
Počet stran: 328

Román Na lovu zpracovává látku populární pohádky Kráska a Zvíře a jeho vydání snad nemohlo být načasované lépe. Stále totiž v sobě máme nadšení po zhlédnutí úspěšné filmové adaptace od studia Walt Disney, zároveň však už jsme s odstupem času přístupní odklonu od původního znění příběhu.

Knihu americké autorky Meagan Spoonerové u nás letos vydalo nakladatelství CooBoo, kde již v předchozích letech vyšly dva ze tří dílů její dystopické trilogie Ptačí zpěv. V poznámce na konci Na lovu autorka sama zdůrazňuje, že spisovatelské zkušenosti získané díky napsání trilogie jí umožnily přivézt na svět i fantasy zpracování Krásky a Zvířete, které jí leželo v hlavě a na polici dlouhá léta. Na lovu je autorčina srdeční záležitost a ta pozornost a láskyplnost, jakou románu věnovala, je na něm ve výsledku znát.

neděle 8. dubna 2018

Roman Bureš: Propast času 2: Císařovna (recenze)

Zdroj: knizniklub.cz
Rubrika knižních recenzí vstává po tři čtvrtě roce z popela a tentokrát vám v ní přináším zhodnocení knihy od českého autora. Máte rádi sci-fi a chcete zároveň prožít dobrodružství antických rozměrů? Propast času čeká na vás. Jestli vás kniha v recenzi zaujme, určitě začněte od prvního dílu.

Název: Císařovna
Série: Propast času (2)
Autor: Roman Bureš
Nakladatelství: Knižní klub
Rok vydání: 2016
Počet stran: 448


Císařovna, druhý díl trilogie Propast času, vyšla v roce 2016 v Knižním klubu, tedy rok po uvedení prvního dílu. Její autor Roman Bureš debutoval v roce 2013 se dvěma romány z prostředí starověkého Říma, kde uplatnil svůj zájem o antiku. Ač se to může zdát nemožné či paradoxní, svému tématu zůstal věrný i v Propasti času, která spadá do žánru science fiction.

V prvním díle Propasti času se zhroutil časoprostor a my sledovali, jak se hlavní hrdinka Toňa, dívka z naší současnosti, probojovala svou chytrostí a znalostmi až do čela římské armády. V druhém díle s podtitulem Císařovna sledujeme, jak si studentka archeologie počíná jako vládkyně v Novém Římě. Zdálo by se, že má vyhráno. Svými znalostmi historie, jazyků, nemocí či technologií převyšuje všechny Římany, pod zámkem drží chodící encyklopedii a za zády má bojového robota, kterého její poddaní považují za boha. Jenže se objevují nové postavy, nová území a nové letopočty, jejichž zkrocení nebude snadné.

Že bojoví roboti, římští legionáři a náboženské odpustky nepatří do jedné doby? Císařovna vás přesvědčí, že ano.

neděle 25. března 2018

Proč je důležité učit se celý život

Až skončím školu, nebudu se už nikdy učit! Kolikrát si to během studií řekneme, a současně víme, že to není pravda. Už od základní školy přece víme, že člověk se učí celý život. Nejde jen o memorování vzorečků a psaní testů, dokud si látku dostatečně nevštípíme. Nevědomě se učíme z každodenních situací - učíme se vycházet s lidmi, být lepší ve své práci, učíme se nazpaměť trasy tramvajových linek, aniž bychom se o to snažili. Učíme se coby batole, když se snažíme lézt po všech čtyřech,  i coby stařík, který poprvé vidí tablet.

V tramvaji v Amsterdamu
Na konec školy jsem se těšila. Na konec memorování věcí, které zapomenu a nikdy nevyužiju, a více času na učení věcí, o které mám skutečně zájem a které budu moct hned uvést do praxe. V dnešní době internetu, sdílení zkušeností na facebooku a webech, internetových kurzů a snadných možností cestování je přístup ke znalostem úžasně jednoduchý. Stále je co objevovat a co nového se učit.

sobota 10. března 2018

10 bezpečných míst pro introverty

Tentokrát bude článek o introvertech na pozitivnější notu. Být introvertem není jen o strach, jak by se mohlo zdát z článku o nebezpečných místech. Introvert dokáže nacházet radost a štěstí v maličkostech a velmi silně je prožívat. Aby si však mohl svůj život naplno vychutnávat, potřebuje čas od času být sám a dobít energii. Opravdu vydechnout však dokážeme jen na několika málo místech.



1. Vlastní pokoj
Můj dům, můj hrad. Doma tráví introverti čas vůbec nejradši. Proč vysedávat v hlučné, špatně osvětlené hospodě s pomalou obsluhou a pít pivo, které nám ani nechutná, když můžeme sedět doma v křesle a popíjet svůj oblíbený čaj? Pokud s vámi introvert odmítá jít ven, ale pozve vás k sobě domů, je to pocta, o svůj osobní prostor se nedělíme jen tak s někým. A jestliže home office umožňuje extrovertům cestovat po světě, introvertům umožňuje...no, být doma.

sobota 3. března 2018

10 nebezpečných míst pro introverty

Na světě je spousta všeobecně nebezpečných míst, kde můžete přijít k úrazu,  ztratit rozum nebo schytat dávku radiace. Na introverty však číhá nebezpečí i na místech, která jsou většinovou společností považována za neškodná. Jedná se zejména o místa, kde hrozí tzv. small talk, nežádoucí pozornost nebo velké množství lidí vysávajících vaši energii. Podívejte se, na jakých deseti nejhorších místech se mít na pozoru.

1. Výtah
Z pohledu introverta jsou výtahy mnohem nebezpečnější než schody. Můžete tu snadno narazit na cizího člověka, nebo ještě hůř známého člověka, který se s vámi chce dát do řeči. Něco visí ve vzduchu, víte, že byste měli něco říct, ale ven nevyjde buď vůbec nic, nebo průpovídka, za kterou se stydíte ještě druhý den. Mnoho introvertů si proto raději počká, aby měli výtah sami pro sebe.

středa 14. února 2018

Malými krůčky kupředu

Vždycky jsem byla snílek a chtěla jsem dělat věci, co mi přináší radost. Žiju v nastaveném systému - vystudovala jsem vysokou, našla jsem si práci a jezdím každý den stejnou tramvají se stejnými lidmi. To ale neznamená, že jsem se vzdala svých snů. Pracuju na nich možná i víc než dřív a využívám rady a zkušenosti, které jsem nasbírala v dosavadním životě.

Během studií jsem navštívila workshop time managementu, četla jsem knihu o singletaskingu a nasála do sebe hromady motivačních článků jiných blogerů a blogerek. Poznala jsem nové lidi, vzala si pro sebe něco z jejich zkušeností a od mnohých z nich sbírám poznatky dodnes.

Chtěla bych se s vámi dnes podělit o postupy a myšlenky, které mi pomáhají udržovat se na cestě za mými sny, respektive na cestách, které samotné jsou velmi naplňující.














Deadline

Jedna z velmi užitečných věcí, kterou nás učili na zmíněném workshopu o time managementu, bylo správné stanovování cílů. Cíl musí být jasně formulovaný, měřitelný, realistický a hlavně by měl být časově ohraničený. Když se rozhodnete, že chcete zvládnout uběhnout pět kilometrů, je to sice měřitelný cíl, pořádnou motivaci vám ale dodá až deadline. Stanovte si pro vás zvládnutelný termín a pak už s ním nehýbejte. Cíl splníte, nebo ne, víc možností není. Pokud se nezdaří, zkuste to znovu.

neděle 21. ledna 2018

Jak se nesrovnávat s ostatními, ale jen se sebou

Zdravé sebevědomí je jedním ze základních kamenů spokojeného života a věřte mi, že jako introvert se s ním peru dodnes. Za 24 let už jsem ale udělala obrovské pokroky a ráda bych se s vámi podělila o postřehy, které jsem cestou nashromáždila.

Ve spoustě článků o tom, jak si zvednout sebevědomí a víc si věřit, najdete jednu klíčovou radu. Jak jsem psala v ohlédnutí za prvním rokem blogu, každý má jiná měřítka, neměli bychom se proto srovnávat s ostatními, ale jen s dřívějšími verzemi sebe sama. Tehdy jsem měla  na mysli spíš srovnávání toho, kam to člověk v životě "dotáhl", dnes se ale zaměřím na spokojenost se vzhledem.

KROK 1: Nesrovnávejte se s ostatními

Odstraňte ze svého každodenního života vlivy, které vás nutí se srovnávat s nerealistickými představami dokonalosti. Zbavte se všeho, co prezentuje nedosažitelný ideál a vás to ve vlastních očích ponižuje. Pro mě to před několika lety znamenalo přestat sledovat seriál Pretty little liars. Jestli zíráte na úchvatné modelky v časopisech, zbavte se těch časopisů a žádné neotevírejte do té doby, než si uvědomíte, že za úžasným vzhledem stojí tým maskérů. Podívejte se také čas od času na fotky celebrit před photoshopem.

sobota 6. ledna 2018

Rok v pixelech aneb zhodnocení roku jinak

Na projekt Year in pixels, tedy Rok v pixelech, jsem narazila díky obrázku na weheartit.com, kam si občas zajdu pro inspiraci a oddech. Zaujal mě svou jednoduchostí, kompaktností a popravdě i barevností.

Co potřebujete?

čtverečkovaný papír
propisku
barevné gelovky, fixy nebo pastelky
pozornost věnovanou každému dni v roce

Princip záznamu spočívá v tom, že si na čtverečkovaný papír uděláte šablonu pro celý rok tak, že jeden čtvereček odpovídá jednomu dni. Pak žijete svůj život a na konci každého dne si zaznamenáte, jaký byl. Škála záznamu je pouze na vás. Můžete mít třeba jen černou a bílou a zaznamenávat dobré a špatné dny. Já si vzala na pomoc pět barev.


Proč  zkusit Rok v Pixelech?

Ráda zkouším nové nástroje podporující optimismus v každodenním životě. Jak už jsem psala v článku o cestách k optimismu, tento projekt mi pomohl si uvědomit, že můj život není vůbec špatný. Rok v pixelech funguje skvěle jako monitoring vaší spokojenosti a ukazuje vám, zda a co je třeba v životě změnit. Doporučuju kombinovat pixelový záznam s deníkovými zápisy nebo fotodeníčkem, abyste mohli lépe identifikovat, co vás dělá šťastnými a co naopak nešťastnými.

Jak hodnotím svůj Rok v Pixelech?

pondělí 30. října 2017

Co je osobní mantra a k čemu je dobrá

Osobní mantra se zrodila v nehezký den. Vzešla ze špatných myšlenek a z pocitů, že je všechno na nic. Potřebovala jsem mít něco, co mě z téhle kaše vytáhne a napříště mi nedovolí do ní zabřednout. 

Snažím se žít svůj život s otevřenou a pozitivní myslí, ale ne vždy je to jednoduché. Pro tyhle chvíle se hodí nejrůznější pomůcky, které vám ukážou, jak je život skvělý nebo jak jste vy sami skvělí. Vyzkoušela jsem už spoustu metod, jak si vyvolávat a udržovat pozitivní myšlení. Některé mi vydržely, k některým se obracím čas od času, některé si mě nezískaly a přestala jsem je praktikovat úplně.

V tuhle pochmurnou chvíli, která v mé mysli ovšem narazila na odhodlání můj stav změnit, jsem potřebovala zcela novou metodu. Svou vlastní. Potřebovala jsem si připomenout, co sleduju tím vším, co v životě dělám. Jaká myšlenka by mě měla všemi činnostmi provázet a ukazovat mi, proč pro mě mají některé zdánlivé maličkosti velký význam, zatímco jiné zdánlivě velké události mi nic neříkají?

středa 20. září 2017

Tohle je ten život a je můj

Bylo půl deváté večer, krájela jsem mrkev a připravovala si jídlo na druhý den do práce, když mě ta myšlenka zčistajasna uhodila. Vystoupila z roje ostatních myšlenek, co mi krouží hlavou, a kterým nevěnuji pozornost, protože držím v ruce nůž. Tohle je ten život. Zcela prostě, nic víc a přece vím, co mi ta myšlenka chtěla naznačit. Tohle je ten život, na který jsi čekala osmnáct let. Osmnáct let ve školní lavici, od základní přes střední až po vysokou školu. Hlavně v posledních několika letech to bylo chvílemi k nevydržení a já už chtěla ten život bez školy a nikam nevedoucích povinností.

Teď přišel. Můj život, ve kterém se snažím naspat každý den osm hodin, protože potřebuju energii na dalších osm hodin v práci a zbylých osm hodin dělím mezi přesuny po městě, jídlo, vaření, praní, nakupování a různé vyřizování a konečně i mezi to, co mám ráda. Mezi přátele, čtení, trochu cvičení, psaní a další tvůrčí činnosti. Řekli byste nic moc. Ale já jsem spokojená, protože vím, že tohle není konečná. Naopak, je to první stupínek toho života. A jestliže tohle je první stupínek, moc se těším, kam to povede dál.



středa 30. srpna 2017

Fotozážitky za srpen 2017 - Amsterdam

V srpnu se toho událo hodně. Blog slavil roční výročí založení, dostal nový design a také novou rubriku - fotozážitky. Za úspěšně složené státnice jsem si dopřála vlastní foťák, focení mě opravdu baví a ráda bych se o to nejlepší podělila i se čtenáři blogu. Teprve se učím, a tak doufám, že budete svědky postupného zlepšování a zdokonalování. Chtěla bych přidávat fotky s duší, fotky se skrytým příběhem, fotky, které na vás budou dýchat kouzlem okamžiku. Současně ke každému snímku přibude pár řádků, protože sestavit článek jen z fotek bez ladu a skladu by uměl každý.

Dost se toho v srpnu událo i mimo blog. Zmíním třeba to, že jsem oslavila čtyřiadvacáté narozeniny a podívala se do Amsterdamu a několika malebných městeček v jeho okolí. První díl fotozážitků bude tudíž už díky tomu speciální. Záplavy tulipánů, sýrů, kol a větrných mlýnů tady ale nečekejte.